Přesně stejnými kroky jsem empiricky doplnil techniku roubování za kůru, jako p. Vítek. Nejrychlejší a nejčastější mojí technikou je bezesporu zlepšené zlepšené roubování za kůru. To druhé zlepšení spočívá právě v šikmém seříznutí kůry roubu pod očkem, na něž dolehne kůra. Setkal jsem se ale i s nevýhodou tohoto vylepšení. Zdá se mi, že roub přiroste dřív právě k té kůře než dřevnímu válci. Párkrát se mi stalo, že po uvolnění úvazku se řez na podnoži "rozšklebil a roub přihojený jenom na kůře se vytočil z lůžka a zůstal viset přilepený jen na té kůře. Rostl dál, ale zacelení rány trvalo dlouho a není dokonalé.
Co se týče toho německého způsobu s klínkem. Ano klínek je mírně šikmo do kozí nožky, úhel se řídí tloušťkou podnože. Na tlusté větvi je to v podstatě úplný klínek, u podnože jen 2x silnější než roub je klínek bližší kozí nožce.
