Pokusím se vytvořit hypotézu, která by mohla uvedené chování popsat. Začnu předcházejícím rokem. Část housenek první, druhé, případně i třetí generace (podle klimatické oblasti) se pouze obalí bílým hedvábím do zámotku (kokonu) a hibernuje. Hodně jich v zimě zmrzne nebo je sežerou predátoři a parazité. Predátoři se nevyskytují na všech stromech ve stejné míře. Zimující housenka umí v nepříznivých podmínkách opustit svůj zámotek a usadit se jinde. Na jaře se housenka v zámotku zakuklí a brzy se z ní vylíhne imágo - motýlek. Přezimování nebo dokonce změna polohy má za následek, že samičky motýlů první generace jsou lehčí a tím i více pohyblivé. Samičky začnou po páření létat a klást vajíčka. Vybírají si stromy, jejichž mladé listí vypadá nejlépe a nejlépe voní. Mladé housenky první generace ožerou šťavnatou špičku listu, na němž se narodily. Pak hledají plod. Do něj vstupují housenky prvé generace zásadně kalichem, protože dužnina je velmi tvrdá a málo výživná. Plody většinou opadají, někdy s housenkou a někdy už je housenka venku. Housenky, vytvářející další generace, se pak rychle zakuklí a vylíhnou se motýlci. Samičky těchto motýlků jsou těžší a mají více vajíček. Do oplození nelétají vůbec a po oplození kladou přednostně na plody stromu, na kterém se vylíhly. Pak uhynou. Housenky druhé a další generace nezačínají žraním tuhých listů, ale přímo plodů. Vstupují do plodu slupkou. Housenky vstupující do jablka jsou velmi tenké (odhadem 0,3 mm). Přesto je díra ve slupce veliká, ikdyž je housenka dosud uvnitř. Já si to vysvětluji tak, že housenka během svého vývoje opakovaně rozšiřuje chodbu, vylézá až k povrchu a zase se vrací do jádřince. Dvě housenky v jednom plodu bývají jen zřídka.