Sám jsem děda (75) a snažím se postupně a nenásilně předávat sad dětem a vnukům. Základem je literatura (Kutina..., 1000 rad...), plánek sadu s vyznačením cv, původní návěsky. Základní myšlenka - mít vlastní ovoce od května do května, chemicky ošetřovat jen mimo vegetaci.

Naštěsí děti i vnuci nejsou líní a postupně si vytvářejí vztah k přírodě, hlavně při sklizni ze 160 ovocných stromů a keřů.

Doporučuji všem zaučovat své nástupce, patří to k etice zahrádkáře.

Náprava zanedbaného sadu chce čas, zde uveřejněné rady jsou na místě, je nutno sledovat účinky hnojení, průklestu a odezvu každého stromu na zásah do koruny. Vykácené stromy je možno nahradit novými, které možná v sortimentu chybí. J.