Nedělal b ych z řezníku vědátory, většinou umí dobře rozporcovat prase, proč taky ne, jsou to mistři, ví kam říznout a jak silně, co dělat a nedělat, ale zas takoví špióni nejsou, aby rozumněli problematikám kalení a popouštění ocelí. A chtěl bych vidět, kolik řezníků má nože z uhlíkovky. Korozivzdorné nožířské oceli jsou tady už několik desetiletí a není to žádná technická bomba. Nechápu proč tady někteří podceňují korozivzdorné oceli a vyzdvihují běžné uhlíkovky. Mám dojem, že někteří pisatelé se zasekli někde v době socialismu a žijou v domnění, že se na "antikorové" čepele používá korozivzdorná ocel někde na úrovni mat. 1.4301.

Proč řezníci, kteří neví nic o materiálech nedávají nože do teplé vody? Protože jim to řekli někdy před 50-60 lety jejich otcové, tehdy nebyla taková paleta materiálů jak dnes, tak se tím řídí zažitě dodnes. Když ho umyje, tak ví, že ho musí přejet na řemeni a jim se pak nechce, to je všechna ta magie teplé vody...

Popuštění čepele v teplé vodě je přehnaný mýtus. A dokud někdo z řezníků nevezne mikrotvrdoměr nehodí sem tvrdost čepele před a po opláchnutí v teplé vodě ve které ještě udrží ruce, tak je to blábol ;-)

Pal'o mám dojem, že nejlepší nůž teď po drobných experimentech s tvary a výbrusy je narovnaná post-socialistická žabka Mikov, totálně přebroušená, když pak holí, dělá se s tím líp jak s kdejakým klasickým roubovacím

Kdybych si chtěl nechat nabrousit skvostné nože, raději vyhledám nějakého nožíře co nože dělá a ne jen "užívá", jsou jich u nás stovky až tisíce a každý z nich problematice ostří rozumí víc jak kdejaký řezník z dědiny. Neberte to nijak zle.