Pokud myslíte, že pracharandu lze vyrobit pouze z jednoho druhu drobných hrušek,  tak si to myslete.
   Usušíte-li jakékoli hrušky v plné zralosti těsně před hniličkovatěním, získáte lepkavé klřížaly konzistencí i chutí podobné fíkům. Suší se ale velmi špatně, bez sušičky s proudem teplého vzduchu dřív než uschnou, shnijí. Raději proto suším tvrdší hrušky, přijdou mi i chutnější.
   Zajímalo by mě, kde Karel Matěj Čapek Chod usušil naráz všechny plody z  20 metrů vysoké hrušně, které po mrazu opadaly najednou. 
   Možná pracharandou nazýval povidla, ostatně na valašských frgálech se často pracharanda nahrazuje právě hruškovými povidly.