S klidným svědomím můžu prohlásit, že můj nos je dosti citlivý orgán. Mezi dvaceti lidmi, cítím to co zbylých devatenáct necítí. Zápach z hromady organického odpadu, je velmi diskutabilní a ošemetná věc. Málokdo vyrábí na své zahradě kompost podle příruček. Nedělá to ani jeden z mých známých. Důvod je prostý, to je velká pracnost. Nikomu se nechce přehazovat to co stejně zetlí, sice za delší dobu, ale zetlí, Když materiál takové hromady používám, ani ho neosívám, protože jej na podzim zapravím do půdy a na jaře o něm nevím. Samozřejmě, když tam fláknu klacek jako ruka, tak při jarní přípravě půdy musí ven a octne se v nejspodnější partii nové hromady. Když budu na hromadu vrstvit nový materiál a nebudu ji přitom přehazovat, tak tam nemá co smrdět a abych urychlil rozkladné procesy, tak hromadu obohacuji o příměsi, které tyto procesy urychlují, samozřejmě se nesmí zapomínat na vodu, bez ní to vůbec nejde. Diskutérka 178.9, má smůlu na souseda. Jsou sousedi, kterým podstatně vadí všechno (v mém případě ani několik obecních úředníků nezjistilo smradlavost mé hromady). Teď malý příklad: sousedovi občas uteče pes a na mém pozemku s oblibou koná svou potřebu v tuhé formě, když ty klády (produkty vlkodava) obeschnou, tak nejsou nosem zjistitelné, ale když je přehlédnu a rozšlápnu, tak to je teda rychna. Diskutérka 178.9, udělá nejlépe, když přistoupí na hru pana souseda, vymýšlet si absurdnosti a a tvrdit, že ji vadí. Je to hra kdo s koho. Lidumil v tomto případě nemá šanci, je třeba oplácet stejnou měrou. Je jasné, že kamarádi nikdy nebudou, ale možná se umoudří.