V dnešní době, kdy už je relativně škodlivé téměř všechno, jde, myslím o dvě věci.

1. Znát co nejvíc oč jde, aby člověk mohl usuzovat a rozhodovat.

2. Když už se rozhodne, znát i stinné stránky svého rozhodnutí.

Čerstvé koňské kobližky se na venkově vždycky považovaly za výborné hnojivo. I ta hygiena se nebrala příliš vážně - říkávalo se v žertu, že správný sedlák do roka sní kopku hnoje.

Já bych kobilince používal, jen kdyby jich bylo. O koňském hnoji nemám vysoké mínění, koníčkáři jej míchají s pilinami, které berou bůhvíkde v továrně (lamináty, pojiva, pryskyřice, laky...). Ta hygienická rizika vnímám, dokonce se říká, že u koní bývá tetanus. Ale hnůj bývá taky plný mušek a hmyzu. Starý proleželý hnůj by možná byl někde u zrušeného kravína, jinak jde běžně ze stáje transportérem na valník a pryč, takže to jsou vlastně kravince se slámou atd. No a kravince se dávaly na ohryzané kmínky stromů kvůli lepšímu hojení, nejlépe snad od březích krav ve směsi s hlínou.

Tak si to přeberte - nakonec každý dáme to, co seženeme. Já jsem letos zarýval staré seno a jestli seženu ten mizerný koňský hnůj s pilinami, dám ho do skleníku. Proti kravskému je to daleko méně dřiny, ale ta vůně mi moc nesedí. Navíc z koňského hnoje je hodně plevele - kůň semínka moc netráví. Ale co bude, to bude.  Z.E.