Dobrý den pane Hrkal. Hřídel bubnu je uložena na dvou ložiscích, která jsem volil tak, aby měla stejný vnější průměr. Naštěstí tady v Slatiňanech sídlí firma Arkov, která má snad všechno. Sehnal jsem tam jak oboustranně simeringovaná ložiska, včetně simeringu na přechod hřídele z mokré strany na suchou, tak pevné svorky na uchycení. Ve stěně jsem si pohrál i s odkapem eventuálního průsaku simeringu zpět do mokrého prostoru, aby se mi voda nedostala k ložiskům. Našel jsem doma kus nerezové trubky, kterou jsem nařízl a na ložiskách stáhl takovými zelenými, plastovo-kovovými domečky. Trochu je to vidět tady. Celá bedna je sice trochu měkká, protože jsem trochu šetřil na materiálu (10mm PE), ale ničemu to nevadí. Na hřídeli byly tři různé průměry. Jeden pro simering, bronzový a největší, druhý menší pro jedno ložisko a třetí nejmenší pro to poslední ložisko. Simering i ložiska se tu daly v pohodě sehnat se stejným vnějším průměrem, jak už jsem psal. Celé uložení se dá demontovat, opravit a zase namontovat. Všechny šrouby mám nerezové, jen pár nedůležitých věcí je z pozinku a hliníku.
Zanášení biomolitanu a biokuliček se samozřejmě rapidně zmenšilo. Po dvou týdnech provozu ale ještě nemůžu říct, co se v tom vlastně děje. Jelikož to ale dřív fungovalo i jako mechanický filtr, rozdíl je obrovský. Jistě chápete, co tím myslím. Kdybych měl víc času, rozjel bych buben už od jara, ale nestíhám. Hlavně že už jede.
Trochu jsem zaskočil sám sebe, když jsem si uvědomil, jak těžké je vymyslet pohon, časování, ochranu proti ucpávání síta a proti běhu čerpadla nasucho, ale nakonec jsem to vymyslel. Párkrát jsem si sice natloukl nos, ale chybama se člověk učí. Další buben bych už dělal jistěji a v pohodě, zjednodušil bych elektroniku. Jen kdybych měl čas. Na kšeft to dělat nebudu. Jako kutil jsem si ale udělal velikou radost a ta je k nezaplacení.