Zdravim, s jukou mam tyto zkusenosti: na trhu na namesti v Koline jsem si ji asi pred 10. lety koupila od jedne babicky, rozdelila je na dve a jednu jsem zakopala doma na zahradce, druhou jsem dala do parku, ktery obklopuje kostel v nasi vsi. Doma mela juka tu nejlepsi peci - presto dodnes je skoro stale stejna, jakou jsem ji koupila - maly vyhonek, takze jsem ji na jare loni pro zmenu dala do kvetinace - at dela co umi zase tam. V parku u kostela jsou z jedne juky tri obrovske kere, ted momentalne kvetou - kazda ma kazdorocne jiny pocet kvetu, nikdo se o ne nestara, ja jim nekdy maximalne na jare hodim trochu cereritu a kostni moucky, letos jsem to ale neudelala a stejne zase kvetou. Cely den uz od rana na ne pere slunce, nikdo je nezaleva. Cely vtip je je ale v pude, ve ktere jsou - totiz u kazdeho kostela drive, ted jen u nekterych, byval hrbitov. I u naseho byl, ted uz neni, ale v tech mistech u plotu, kde juky truni, je hrozne kamenita puda, respektive mi prijde, ze neco malo ornice je jen na povrchu, ale vespod uz je to vice kamenu, kaminku a sutriku smichanych s trochou pudy. No a to je pro juky idealni stanoviste - propustne, lehce kamenite a celodenni upal. Doma tohoto docilit nikdy nemohu, pac hnojime a vylepsujem pudu. Tuhle jsem zahledla v jednom starsim westernu "Pro par dolaru navic" spoustu juk, ktere lemovaly nejakou jakoby prasnou silnici. Nikde nic moc nerostlo, vsude vyhen a prach a mezitim - juky, pravda uz odkvetle, zbyly tam po nich klacky, ale byly tam. A rozhodne je tam nikdo nearanzoval pro ten moment, to by jich potreboval mraky. nevim kde se to tocilo, jestli ve Spanelsku, nebo dole v Italii, ale fakt je, ze tahle nepohoda jukam naprosto vyhovuje. Letos jsou teploty temer stredomorske - takze se blizime k jejich idealnim podminkam :-).
