Možná je má rada chybná.  Ale od té doby, co nelikviduju napadené stromy a orientuju se na odolnější odrůdy, sklízím každoročně (mimo výjimečných kalamitních let)  něco kolem tuny švestek, slív a pološvestek.  Postřikovat staré stromy u sousedů a klučit keře planých trnek za zahradou, to opravdu nemíním. Uvedeným tabulkám věřím, ale stejně tak věřím vlastní empirii. Kriteriem konání je úroda, nikoli výsledek grafu.
    Kolik lidí má zahradu v místě, kde k dalším na PPV citlivým dřevinám je to dál než 100 metrů, nevím.
"...jestliže jsou zdravé stromy od nemocného vzdálené třeba 100 metrů má smysl zjištěný nakažený strom v sadu ihned zlikvidovat. Čistý sad při vzdálenosti nákazy 100 m se dá zatím udržet trvale..." V těch větách cítím jistý protimluv.
1. V takovém udržitelném sadě tedy nemůže být nakažený strom
2. Zjistíme-li nakažený strom podle projevů na listech (pochybuji, že někdo pravidelně testuje DNA), je pravděpodobnost zatím neviditelné nákazy dalších stromů větší než malá.
    Souhlasím, že nejlepší by bylo mít všechny stromy viruprosté. Obávám se však, že v obvyklých zahrádkářských podmínkách je to nereálné.