Dýně. Ne typ Goliáš, ale malé Hokkaido, typ Liscia, Acorn... Úprava do sytých polévek, v kostičkách do zelenenových polévek, místo přílohových brambor, jako kaše, zapékaná s náplní i bez, pečená na kousky, náplň na sladké i slané koláče, nadstavení mletých mas, do omáček k zahuštění, dětská strava..., ale pro vás bude možná použitelná - je docela chutná i syrová (některé jako méně sladká mrkev, jiné víc oříškové). Skladovatelnost v teplé a suché místnosti, u někoho téměř do další úrody, my je snědli vždycky všechny do konce února. Dá se krájet po částech a nechat v kuchyni, povrch oschne, nekazí se. Spousta odrůd, projděte si diskuze. Průkopníkem je asi oranžové Hokkaido, i když podle fajnšmekrů dávno překonané jinými.

Cukety mají podobné nároky, ale se skladovatelností si teda nejsem tak jistá. A k té velikosti - ano, dají se dopěstovat polena, kdysi, když se to ukázalo v Receptáři, tak u nás na vesnici všichni soutěžili, komu narostou větší. Ale chuťově odpad, cukety se mají jíst mladé, křehké, třeba 20 cm.

Na přežití možná ještě topinambur, ten se dá vyrývat postupně, pokud vím, jí se i syrový. Nějaké odrůdy zimního zelí, i když nevím, kolik to dodá výživy. Jakon se dá jíst syrový, batáty spíš tepelná úprava, stejně tak jak další zapomenuté nebo ne moc známé zeleniny.