Doplnění:

Epidemiologie: V Andách ohrožují sklizeň oky virové choroby a hlístice, proti kterým se často používá druh aksamitníku zvaný huacatay (Tagetes minuta). Sama oka vylučuje kořeny látky obsahující harmin, který má insekticidní vlastnosti.

Nároky: oka roste optimálně v oblastech s průměrnou teplotou 10 – 12°C a průměrem srážek 700 – 885 mm za rok, její nároky na půdu jsou velmi nízké.

Pěstební postupy: Často se sází po bramborách, protože dokáže využít většinu organických zbytků v půdě. Následnou plodinou pak bývá bob nebo jiné luštěniny obnovující obsah dusíku v půdě).

Ošetřování: Jakmile rostlina koncem léta zrychlí růst, je vhodné ji nakopčit podobně jako brambory, přičemž hlízky vznikají ve všech místech, kde se výhonky rozlézající se rostliny dotknou země, čili lze úrodu zvýšit i tak, že se výhonky zčásti zakryjí zeminou.

Výživové hodnoty: hlízky jsou vynikajícím zdrojem energeticky využitelných sacharidů, obsahují vitamin C, provitamin A, draslík, železo, vitamín B6 a malé množství vlákniny, přičemž různé odrůdy se výrazně liší co do obsahu živin a zejména co do obsahu kyseliny šťavelové (viz níže). Bílkoviny v hlízkách oky jsou chudé na valin a tryptofan. Žlutooranžové odrůdy obsahují karotenoidy, načervenalé antokyany, jejichž kladný vliv na lidské zdraví se považuje za prokázaný.

Odrůdy: Čerstvě sklizené hlízky obsahují značné množství kyseliny šťavelové (podobně jako špenát), obsah se ale liší podle odrůd – existuje tzv. kyselá oka, která se před skladováním specificky zpracovává (namočení na měsíc a usušení venku za horkých dní a mrazivých nocí), a tzv. sladká oka, která obsahuje kyseliny šťavelové méně a jejíž hlízky se jen vystaví slunci, aby zesládly, a pak se zpracovávají běžným způsobem jako brambory. Právě obsah kyseliny šťavelové údajně chrání hlízky před konzumací divokou zvěří.