Já naopak zcela chápu ten trend roubovat jabloně na SLABĚ ROSTOUCÍ PODNOŽE. Je pravdou, že tato kombinace vyžaduje péči, zejména v udržování bezplevelného pásu, závlaze a výživě. Stromky mají pravda nižší životnost. Ale s tou náchylností již nemohu souhlasit. Ovšem tento trend pěstování se zdá, jak vidíme z výsledků produkcí kvalitníhio ovoce, velmi vhodným. A usnadňuje například chemické ošetření proti hospodářky významným chorobám a škůdcům a usnadňuje další práce, jako probírku, sklizeň, řez a pod. Kontrolu stavu a pod. Zkuste si toto dělat v sadu na vysokokmenech. Zkuste provést probírku plodů. Otráví vás to u prvního stromu. Furt přendavat žebřík. Díky menším korunám je také minimum nevybarvených plodů, které u volných mohutných korun jsou zastíněné. Zelené. Ano jde o prachy, o ty bohužel jde vždy až na prvním místě. A nemyslím si, že to změníme.
Na druhou stranu chápu i trend zachování vyšších tvarů ovocných stromů. Patří to zcela určitě do krajiny, stromořadí, a třeba i do školních zahrad a pod. Ovšem! musíme si uvědomit také co s tím ovocem? Které v těchto případech nikdo nesklízí, protože není tak chutné a protože jsme čím dál línější, a protože... je x důvodů. a pak to tam leží nastláno, nedá se tam chodit, sekat trávu, jsou v tom vosy a hnije to. Představte si když je to pak silnic s chodníkem, jak ta silnice vypadá. Nebo to přitahuje srnky k cestám. Nakonec se do těch parků a školních zahrad raději vysadí plnokvěté sakury, drobnoplodé jabloně a prostě okrasné věci, které nedělají ten bordel. Takže zase jedno hledisko, které tady můžeme vidět.
Já sám jsem pro, aby polní cesty ovocné stromy lemovaly, aby tvořily součást mezí a svahů a stály u významných míst. Vždyť taková mohutná hrušeň nebo třešeň v květu stojící na kopci u pomníku je nádhera. Aby kdo na to má čas a chuť a prostor, aby měl ten starý klasický sad plný vysokokmenů. S budkami pro ptáky. Ale nemůžu odsuzovat ty, kteří to dělají tak jak to dělají tedy například dle Vašich slov: "roubují na jakési podnožové mrzáky". A jak tu někdo řekl, o těch unikajících smyslech toho počínání tak měl pravdu, tedy že až ty stromy vyrostou, tak bude po smyslu. Protože kdo tam přeci má furt lézt, kdo to ostříhá a co s tím kvantem jablek v trávě, po kterých mi ujela noha a já mám ted zlomenou nohu v krčku... Protože dokud člověk může a chce, tak mu to nepřijde ale pak?
Pěstování zdar!
Juraj Kafka