Ovoce do stínu

Proti kočkám stačí okolo mladé rostliny položit tašky nebo cihly, aby kočky nemohly hrabat. Případně přihodit hadr ze psí boudy. Horší je, že tyto rostliny jsou náchylné po vyrašení k omrznutí při poklesech teploty okolo    0 st. To mi vadilo mnohem více než ty kočky.

Omlouvám se za hrubku v předešlém příspěvku. Samozřejmě, kočky zlikvidovaly.
Pozdní jarní mrazíky také decimovaly zbylé 2 samičí sazenice. Takže to byla konečná pro pěstování kolomikty.

Asi všechny rostliny vyžadují alespoň nějaké to přímé slunce, byť chviličku. Snad kromě těch vysloveně jmenovaných. Pokud to místo pro pěstování rostlinstva není úplně úzké uzavřené a alespoň rozptýleného světla by bylo dostatek, tak jsem viděl nějaké starší jabloně, které toto jakš takš snáší, samozřejmě ale záleží na odrůdě.

Polostín a vlhko má rád medvědí česnek - prý léčivka.

Taky jsem hodně viděl červený rybíz že roste v lesích, docela tmavých, na to, jak se o rybízu říká, že má rád sluníčko, tak dokáže přežít, a kupodivu i plodit, na tmavém místě. Nepočítejte ale s cukernatostí plodů - je to kyselina. Ale třeba do zavařenin nebo marmelád na okyselení by se to hodilo. Popřípadě to zajídat nečím jedlejším.

Ještě lísku jsem občas viděl v tmavším lese. Takže taky možnost.

V téměř celodenním stínu pěstuji rebarboru. Je na severozápadní straně domu, z jihozápadu je pergola a navíc ze severu je asi půl metru od rebarbory jabloň, takže slunko maximálně hodinu denně. Není to jak na slunci, ale na několik koláčů za sezónu se urodí. Rybíz, červený, mají sousedi mezi jabloněmi a je dokonce sladký. Vydrží na keříkách dlouho. Ani nevím ajk dlouho. Snad do konce léta.