Plechu ne, ae zinku ano... Zinek se z pozinkovaného plechu nepřetržitě uvolnuje. Na vzduchu a dešti, bez mechanických a chemických vlivů (kterých v půdě a okolí rostlin bude ví než dost, převážně samozřejmě kyselých, což rozklad zinku urychlí) se vrtsva zinku ztenčí o 2 až 4 mikrony ročně (ve městech a průmyslových oblastech více, na horách nejméně). Při použití v kyselém prostředí se tento proces výrazně urychlí, stejně jako při mechanickém poškození zoxidované vrstvy na povrchu pozinkovaného plechu. Právě až zoxidovaná povrchová vrstva - patina (až po třetí, finální reakci - nejprve reaguje s kyslíkem, pak s vodou, a nakonec s oxidem uhličitým, který dokončí tvorbu pevné, nerozpustné a dále nereagující patiny) zamezí dalšímu rozkladu zinku, tedy dokud není mechanicky odstraněna nebo rozpuštěna kyselinou... Právě kyselé prostředí tedy uvolnování zinku do půdy značně urychlí, a kromě nízké životnosti plechu tak zamoří půdu sloučeninami zinku, které se pak samozřejmě vstřebají i do rostlin...