Cítím to stejně, jak píše dr Hlavatý. První obrázek je instruktivní.
     Uřízneme-li větev 10 cm tlustou vyrůstající z půlmetru silného kmene (nebo z jiné o hodně silnější větve)  čistým řezem na větevní kroužek, za pár let se bez problémů zacelí hojivými pletivy. Jestli ránu zatřeme nebo ne, není podstatné.
   Když stejně silnou větev uřízneme v místě, kde od řezné rány pokračuje jen slabší tažná větvička (neřku-li žádná),rána se obvykle nezahojí vůbec. Místo řezu zaschne, kůra se oloupe, zbude suchý pahýl, v horším případě uvnitř trouchnivý. Opět lze říci, že ani zatření rány nezajistí zahojení. Na druhé straně zakrytí takového řezu nátěrem (příp. opakovaným) může zabránit vnikání vody do prasklin v suchém pahýlu a prodloužit tak životnost stromu.
    Především je tedy třeba vyhnout se řezům v místě, kde nemají šanci se zahojit.  Za sebe říkám, že řezné rány pilou (ty nůžkama ne) zatírám. Ne proto, abych zajistil zhojení toho, co by se bez nátěru nezahojil. Do dálky svítící bílá řezná kolečka se mi nelíbí a Tervanol tak krásně napodobuje barvu kůry, že stromek vypadá světlý, vzdušný jakoby sám od sebe.