Bokashi nevyznělo v prvém kole příliš pozitivně. Mohlo to být tím, že většina diskutujících si tento proces nevyzkoušela, nepřečetla si o tom informace potřebné k diskusi ani si nepustila videa ze světa. To se týká i mě. Vůbec se nedivím, že byl tedy tento způsob zpracování biologického odpadu spíše zavržen a možný pokrok se stal i terčem vtípků. Takže je to 1:0 a vstupujeme do druhého kola pro mírně pokročilé.
Začněme rozdíly: u běžného aerobního kompostování získáme po nějakém čase hodně mineralizovaný produkt, který je dobře využitelný v zemědělství. Nevadí nám, že 90% uhlíku odejde ve formě oxidu do ovzduší, velká část sloučenin dusíku také odejde touto cestou a hodně i výluhem. Při fermentování postupem bokashi zůstává v produktu téměř veškerý uhlík i dusík. Fermentovaný produkt je přímo využitelný rostlinami, přestože není rozložen. Zejména uhlík zůstává pak v půdě mnohem delší dobu. Fermentovaný produkt vypadá jako kdyby prošel zažívacím traktem bezzubého koně, který ho nerozkousal. Je to podobný anaerobní postup, který však trvá nejméně dva týdny. Dneska jsem tedy pokusně nacpal 1m3 volně sypaného zahradního odpadu do 250-ti litrového sudu, přidal bakterie a sud zavřel.
