Asi takhle. Bod vadnutí je vlastnost zeminy (půdního profilu) a je to jako průsečík několika bludných kruhů. Na jedné straně máte stabilitu + únosnost půdy a na druhé objemové změny + rozbřídavost půdy. Už jenom namíchání správného umělého trávníkového substrátu je dosti věda. Natož modifikace substrátu přirozeného v trávníku již založeném. Do toho se protíná třetí bludný kruh = žížaly+krtci × úbytek edafonu a humusu.
Hydrogel na bázi superabsorbentů je sice na první pohled úžasná věc, ale je to jen jako akumulační prvek s pomalým uvolňováním, který je ve svém přínosu jen velmi drahým pokusem o nápravu. Nakonec ale všechny studie ukázaly, že trvalé a pravidelné doplňování organických látek do půdního profilu je nepřekonatelné řešení. Na louce se o to straá edafon, ale v trávníku činnost edafonu redukujete či dokonce zcela eliminujete kombinací redukce a sběru vyprodukované biomasy při sečení. Tedy pokud už se neobejdete bez nízko střiženého pažitu, pak se zamyslete jestli si nezaložit farmu se žížalami a produkovaný vermikompost neaplikovat po každé vertikutaci.
pokračování později...
SfK.