Někdo přísahá na olej, někdo na silnovrstvou a jiný na tenkovrstvou lazuru. Všechno se musí obnovovat a nic není dokonalé.
Na smrkový zahradní nábytek používám obyčejnou syntetickou tenkovrstvou tmavou lazuru Luxol Palisandr (z historických důvodů, neboť jsem získal kdysi zdarma velkou plnou pixlu) a zhruba po dvou letech nátěr obnovím bez nějakého broušení. Ovšem povrch se tím stává stále tmavší a sytější a kresba dřeva jaksi mizí. Už to pak vypadá spíš jako barva než lazura.
Švagr zase natřel fošny k pískovišti silnovrstvou světlou lazurou a v místech, kde povrch popraskal (což u dřeva nastane vždy), došlo ke zčernání dřeva a je to docela vidět.
Napouštěcí olej asi taky nemusí být špatný. I když máme na balkoně teakový nábytek a je napuštěný olejem k tomu určeným. A stejně se v místech, kde se po dešti drží voda, udělaly šedé až černé plochy. Ale připouštím, že je to nedbalou údržbou.
Jen bych upozornil na nohy, které opravdu na obyčejné zemi(hlína, tráva) docela rychle uhnívají. U houpačky jsem to řešil tak, že jsem na nohy zespodu přitloukl "obětované" prkénko, které se po sezóně či po dvou prostě vyměnilo. Jednu houpačku jsem vyrobil švagrovi a ten se na doplnění odpadlého obětovaného prkénka vykašlal a pak musel doplnit uhnilou nohu "dlahou". Je dobré pokud je povrch pod nohami "rychleschnoucí", takže ne tráva. U houpačky jsem podložil nohy dlaždicemi.
A ještě doplním, že kolega natřel dřevěnou chatu nějakým lakem. Netuším, co to bylo, ale je to silnovrstvé a průhledné. Původně to bylo jistě pěkné, světlé a celistvé. Teď je to krabaté, tmavé, popraskané, potrhané v maličkých ostrůvcích, asi jako má vzor na srsti žirafa. Odstranit to nijak jednoduše nejde, je to strašně tvrdé. Takže já jsem spíš pro tenkovrstvé lazury, které s časem samy zmizí.
