Téma Siporaxu bylo vícekrát důkladně propráno v odborných akvaristických diskusích. Závěr zní: Deklarovaná "vnitřní plocha" tam někde uvnitř jistě je, ale je NEÚČINNÁ. Buďto se do těch štěrbin bakterie vůbec nedostanou, anebo se tam dostanou, ale potřebná dusíkatá látka (amoniak, dusitan, dusičnan...) k nim přes glykoproteinovou vrstvu slizu difunduje tak pomalu, že je výsledný efekt prakticky nulový. Siporax tedy funguje úplně stejně, jako kdybychom do filtru vložili stejně velké válečky ze skla nebo z plastu. Tedy v zásadě stejně jako hrubá filtrační PUR-pěna ("biomolitan", "bioakvacit"), nebo jakýkoliv jiný inertní substrát pro nitrifikační bakterie s větším povrchem (zmačkaná PE síťovina, plastové kuličky ap.). Mimochodem: docela obyčejný keramický materiál typu "cihla" či "květináč" má vnitřní povrch pórů ještě o několik řádů vyšší než onen "zázračný" Siporax. Ovšem póry jsou jsou tak malé, že se do nich bakterie nevejdou.