Tak to je jiná, pane bunny! V prvním příspěvku jste psal, že dřevo bylo před 15 lety natřeno lazurou - luxolem (Slovlux). Takový nátěr by tam po 15 letech už prakticky nebyl. Pokud bylo dřevo natřeno některou v minulosti oblíbenou hmotou tvořící na povrchu glazuru - olejový lak, lodní lak, více vrstev fermeže, syntetický lak dostanete se do situace, kdy na některých místech je nátěr oloupaný, jinde strávený a pak jsou místa, kde drží (ve stínu, na sukách, apod.) Tady je rada drahá. V místě, kde lak zůstal se lazura samozřejmě nevpije, zaschne v kapkách, vytvoří skvrny a nakonec se začne loupat. Buď musíte opravdu veškerý lak odbrousit - což není vůbec snadné, bývá zateklý do spár a kazů v novém dřevě. Napouštědlo v tomto případě nic neřeší. Další možností je rezignovat na texturu, starý nátěr jen zbrousit a dřevo přetřít krycí barvou.

U nátěrů tenkovrstvými lazurami je nutné nevsáklý nátěr po krátkém čase (v závislosti na teplotě a druhu lazury) setřít hadrem. Jinak se stane, že po 2-4 nátěrech zůstanou na dřevě nenasákavá místa, kam se lazura nevpila a vytvořila "jezírka". Ta se po zaschnutí chovají stejně jako nátěr lakem - při dalším nátěru po několika rocích nepustí novou lazuru do dřeva. Natíráte-li tím stejným, není to nic hrozného, zdrsnělý povrch po přetření vypadá skoro stejně. Když ale zvolíte jiný odstín, vypadá to zle a nutí to do dalších nátěrů až je odstín jednolitý - v podstatě shodný s krycí barvou.