Máte v něčem pravdu. Přesnější by bylo to pojmenovat „Chemie bez vázaného chlóru“ ale prodejní mašinérie to označila jako „Bez chlórová technologie“, to je však klamné tvrzení, lepší na to reagují kupující. Už z názvu je patrné, že chlor je v soli přítomen!  Nechtěl jsem zacházet do atomu, tudíž se omlouvám. Podívejme se teda na to.

Takové používání technologie pro desinfekci bazénové vody mají samozřejmě tu výhodu, že při jejich použití nemůže vznikat vázaný chlor. Nedostatkem ovšem je, že buď mají pouze omezený desinfekční a silný oxidační účinek s residuálním efektem, a nebo mají oxidační i desinfekční účinek ale postrádají residuální funkci!
Co je volný a vázaný chlór?

VOLNÝ CHLOR  – je dán koncentrací kyseliny chlorné a chlornanu, tj. jejího aniontu. Poměrné zastoupení těchto dvou látek hodně závisí na pH. vodu desinfikuje a oxiduje nečistoty, nezapáchá ani nedráždí a nemá na nás škodlivý účinek. Se musí pohybovat v rozsahu 0,3 – 1.5 mg / l podle teploty vody (v přírodě se volný chlor nevyskytuje)

VÁZANÝ CHLOR - je dán koncentrací chloraminu, z nichž pří hodnotách pH bazénové vody převažuje monochloramin. Chloraminy mají mezi vedlejšími produkty chlorace největší podíl. Mají sice také dezinfekční účinky, ale ty jsou výrazně slabší. Protože se jedná o toxické a dráždivé látky, je jejich přítomnost v bazénové vodě nežádoucí (monochloramin, dichloramin, trichloramin). Chloraminy jsou také hlavní příčinou tzv. chlorového zápachu bazénové vody. Vzniká po reakci s organickými nečistotami obsahujícími dusík (pot, moč, apod.), Limit max. je 0,3 mg/litr. Další možností jak omezit vznik vázaného chloru je zavedení podpůrných zařízení, jako jsou ozonizace nebo UV lampy. Nebo odstranit vysokou (tzv. superšokovou) dávkou volného chloru! Dnešní moderní technologie úpravy bazénové vody kombinující chloraci např. s ozonizací, tím se dá vázaný chlor z vody účinně odstraňovat. Nebo vodu v bazénu je možné naředit, ale tento způsob odstranění vázaného chloru je časově i ekonomicky dosti náročný, protože naředění musí být ve většině případů poměrně dost velké.
CELKOVÝ CHLÓR je součtem obsahu volného a vázaného chloru.
Měření se provádí / VÁZANÝ CHLÓR = CELKOVÝ CHLÓR – VOLNÝ CHÓR. /
Ultrafialová složka slunečního záření způsobuje ztráty chloru z vody venkovních bazénů.

ELEKTROLÝZA  slané vody neboli SALINACE (slanost), je zařazeno do produktů dle prodejců „bez chlórové technologie“, i když se sůl pomocí elektrolýzy mění na volný chlór, sodík, ozón a kyslík. Využívá nízké koncentrace kuchyňské soli, minimálně 0,3% (poloviční salinita jako vaše vlastní slza, mořská voda má cca 3,55 %). Nejedná se tedy o desinfekční prostředek na bázi vody, jak bývá někdy výrobci přístrojů uváděno, ale o dezinfekční prostředek na bázi přírodního chlóru. Nepřesné je i označení „desinfekce pomocí soli a vody“. Výrobci přístrojů, kteří při jejich propagaci používají zavádějící slogany přispívají k principiálnímu odmítání této technologie odbornou veřejností
Princip metody (hydrolýze) je založen na rozkladu běžné soli (chloridu sodný, se skládá ze dvou prvků – sodíku a chlóru), účinkem elektrického proudu. S použitím dokonalého elektronického procesu dochází k elektrolýze a dezinfekci vody v bazénu. Skutečnost, že prostředek je bez pachu, netoxický pro buňky, nemutagenní. Pobyt v bazénu je celkem příjemný ovšem v mírně slané vodě, která při osychání vysušuje pokožku. Voda ztrácí charakteristickou „bazénovou příchuť“ po chlóru. Zásadně se nejedná o převratnou novinku, protože ruští výzkumníci přišli s elektrolýzou soli k desinfekčním účelům už v 60. letech minulého století. Částečným problémem při použití této technologie je fakt, že slaná voda má korozivní účinek. Ten lze však eliminovat použitím materialů a zařízení odolných slané vodě. Negativní přístup k této metodě mají z důvodů konkurence výrobci sanitačních chemikálií a zařízení na výrobu ozónu či oxidu chloričitého (ClO2). Velmi však záleží na použitém elektrolyzačním přístroji; anolyty nejsou stejné. v zásadě vyrábějí přístroje ve třech druzích: pro vysoký, střední a nízký obsah chloridu. Nelze zamlčet, že tomuto aspektu je třeba věnovat pozornost, protože voda použitá k ředění již často obsahuje vysoký podíl chloridů.

Pokusím se proto pokud možno přijatelným způsobem, informovat další prostředky na SANITACI VODY, snad už bezchlórové technologie. Bez dlouhavého používání složitých chemických rovnic a vzorců tyto otázky objasnit.
OZONIZACE – Ozón je namodralý plyn těžší než vzduch. Použití ozonizace je nepřekonatelné pro její velmi silný oxidační i dezinfekční účinek. Ozon je pro vše žijící ve vodě opravdová smrtící zbraň. Vše co se příjde do styku s ozonem zahyne a zároveň zoxiduje (300 x vyšší než chlór). Potíž ovšem nastane, pokud se budeme zajímat o reziduální účinek tohoto způsobu ošetření vody. Je tak extrémně reaktivní, jeho trvající účinek je prakticky nulový. Tento fakt znemožňuje samostatné použití ozonu jako dezinfekčního prostředku. Proto se tento způsob dezinfekce vždy používá v kombinaci s chlorem (může se snížit obsah chlóru a ostatních chemikálií o cca 60%). Tato kombinace přináší řadu výhod. Ozon svým silným oxidačním účinkem likviduje organické nečistoty, ze kterých vzniká vázaný chlor, a navíc rozkládá již vzniklý vázaný chlor! Pro svou nestálost se musí vyrábět v místě potřeby – elektrickým výbojem vysokého napětí. Nejdražší pořizovací náklady a náklady na optimální výsledek kvality vody. Takže ozoninazace je super, ale bez chloru nepoužitelná. Nebo účinnost lze skombinovat s peroxidem vodíku, nebo ozonizovanou vodu osvítit UV paprsky (254 nm) ale celkem vzato dekorační úmysl dobrý ale jako hlavní čistící prostředek nebrat, (ovšem jestli máte dostatek peněz tak to berte).

UV LAMPY -  UV záření jimi produkované má spolehlivý dezinfekční účinek podobně jako ozon. Jde o fyzikální způsob sanitace vody bez vlivu na chemické složení vody. Jen je potřeba ohlídat to, aby instalovaná lampa měla dostatečný výkon vzhledem k protékajícímu množství vody a aby byla správného typu. Výhoda je jednoduchost provedení, nemění chemické vlastnosti vody, její chuť, nezpůsobuje zápach, nemůže dojít k předávkování jako u chemických způsobů sanitace vody. Lampy se musí často čistit a vyměňovat, starší lampy ztrácejí na účinnosti. Nedostatek UV lamp však spočívá, stejně jako u ozonizace, v tom, že jejich dezinfekční účinek je pouze místně, likvidaci mikrobů dochází pouze v prostoru UV lampy a v bazénu, trubkách se pohodlně rozmnožuje nežádoucí bakterie, viry, plísně, kvasinky, řasy a houby a jsou rádi že jim dáváte čistou vodu na množení. Suma sumárum pořizovací cena + cena spotřebované energie + údržba + krátká životnost UV lampy = několika násobně vyšší náklady než jiné dezinfekce. Já bych to viděl jenom kladně v uzavřené nádobě s vodou nebo ve studni.

IONIZOVÁNÍ VODY – Použití iontů těžkých kovů. Způsob úpravy a zabezpečení vody pomocí iontů mědi a stříbra je staré jako lidská civilizace.Toto zařízení umožňují údržbu bazénové vody s 90% úsporou chlóru nebo s podobných látek na desinfekci bazénové vody. Pracují na bázi řízeného uvolňování iontů mědi, stříbra a zinku, které ničí bakterie a řasy. K uvolňování iontů stříbra, mědi a zinku dochází pouze v součinnosti s filtrační jednotkou, kde voda protéká mezi elektrodami v nádobce, která je napojena do přívodního potrubí. Obě tyto zařízení udržují čistou vodu, ničí řasy a bakterie, změkčují vodu. Tato zařízení jsou vhodná pro alergiky, nedráždí oči ani pokožku. Stejně jako UV lampy, tato zařízení likvidují bakterie a řasy, ale pro likvidaci bakterií z lidské pokožky a opalovacích krémů je potřeba 1× za 14 dní provést desinfekci. Těžké kovy dokáží při dlouhodobém působení narušovat buněčnou strukturu jednoduchých organizmů (bakterií a řas) a mohou proto zabezpečovat vodu s dlouhodobým účinkem - nevyprchávají z vody tak rychle jako např. chlór. Doporučuje se opatrnost - těžké kovy se z organizmu těžko vylučují a mohou způsobovat dlouhodobé zdravotní problémy. Elektrody nejsou v čisté podobě a není tolik přesně řízená elektrolýza jako při výrobě koloidního stříbra.

  AKTIVNÍ KYSLÍK -  jsou to chemikálie tak označené. Aktivní složkou, jsou látky na bázi peroxíranů. Zatím se neprokázalo ohromující účinky, proto se hlavně využívá jen v privátním sektoru. Desinfekce peroxidem vychází provozně nákladněji než pomocí chlórových preparátů. Aktivní kyslík má silný oxidační účinek, horší je to již s jeho desinfekčními schopnostmi, a co se týče residuálního efektu, ten je také velmi omezený. Tyto nedostatky lze omezit jejich kombinací s přípravky obsahujícími tzv. PHMB (polyhexamethylbiguanidy, zkráceně biguanidy), které mají residuální desinfekční účinek, ale žádný oxidační. Musí se pořád kontrolovat koncentraci aktivního kyslíku ve vodě. Při ustáleném provozu 1 –2x týdně, při velkém provozu a v obdobích horka častěji. Klesneli pod 8mg/l je bezpodmínečně nutné dodat novou dávku. Potřeba desinfekce se, tak jako u chloru, mění v závislosti na hodnotě pH, teplotě vody i vzduchu, počtu koupajících se, četnosti s intenzitě dešťů a bouřek. Při kontaktu s povrchem bazénu (folie, plast, keramika, beton) může dojít k odbarvení a vzniku bílých skvrn, které již nelze nijak odstranit. Samotná oxidace není ovšem z dlouhodobého hlediska dostatečná. Oxidační přípravky jsou nestabilní a stejně jako chlór z vody unikají v podobě plynu. Nemá algicidní účinky - bazén zelená, zakaluje se. Viděl bych to tak do vířivek (whirlpooly) kde je málo vody a menší návštěvnost.

POLYMEROVÁ DEZINFEKCE –(PHMG polyhexamethyleneneguanidine hydrochlorid) účinkuje jako účinné činidlo pro bez chlórovou oxidaci vody. Zvyšuje množství kyslíku ve vodě, čímž ji zbavuje organických nečistot, silně a dlouhodobě zabraňuje vzniku a následnému množení řas a jiných mikroorganismů v bazénové vodě. nesmí používat společně s přípravky na bázi chlóru! Má unikátní způsob účinku: řetězce polymeru se zapracovávají do bakteriální buněčné stěny, narušují membránu a snižují její permeabilitu, což má pro bakterii smrtelný účinek. Též je známo, že se může vázat na bakteriální DNA, měnit její předpis a způsobovat smrtelná poškození. Má velmi nízkou toxicitu pro vyšší organismy, například buňky člověka, které mají mnohem složitější a lépe chránící membrány. Přípravek se do vody dávkuje pouze jednou za 10 až 14 dní! Používané zkratky - PGMG - GH, PHMG - GC, PHMG chlorid, PHMG – HCl. Nevýhoda lehce či vyšší cena. Přípravek není tolik k dispozici v obchodních řetězcích, lepší je to na internetu.

SANOSIL - využívá synergického efektu dvou základních komponent. Peroxidu vodíku, ten zajišťuje oxidační složku přípravku, a koloidního stříbra, které zabezpečuje širokospektrální dezinfekci bazénové vody. Sanosil má široký rozsah účinnosti proti bakteriím, virům, houbám, plísním. Kombinovaný efekt oxidace a oligodynamiky stříbra vytvořil dvoufázový produkt, který je na rozdíl od jiných dezinfekčních prostředků schopný zničit biofilmy. Tento proces je velmi důležitý při ničení virů a bakterií, které vytvářejí takzvané biofilmy. Jedná se o přirozenou ochranu. Kyslík, oddělený z peroxidu vodíku, ničí biofilm, čímž umožní stříbru bez překážek zničit bakterie nebo viry. Koloidní stříbro  je přírodní, netoxický, bezpečný prostředek proti bakteriím, virům, plísním a jednobuněčným parazitům bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Koloidní stříbro likviduje pouze jednobuněčné organizmy, nikoli vícebuněčné parazity, i když ani k těm se nechová přátelsky. Naštěstí pro nás je jednobuněčných mikrobů víc než 97 % všech druhů. Patří k nim původci 670 klasifikovaných chorob podle seznamu Světové zdravotnické organizace. Používá se také pro úpravu pitné vody, dobrá věc pro turistiku nebo na dovolené (prodává se v lékárně ve formě kapek). Je to tekutina, která se snadno dávkuje třeba do pet lahve, voda po ní není nijak chuťově změněna. Počáteční dávka přípravků Sanosil je 80 ml/m3. To znamená, že při prvním ošetření jednorázově nadávkujeme například do bazénu o objemu 30 m3 množství 80 x 30 = 2400 ml. Udržovací koncentrace je v rozmezí 20-40 mg/litr. Ta označuje na jaké koncentraci je nutné přípravek sanosil v bazénové vodě udržovat. Měříme kontrolním papírkovým testerem. Při správném pH a teplotě do 28 °C je denní potřebná dávka cca 15 ml/m3, to je u bazénu o objemu 30 m3 450 ml přípravku. Délka účinku je velmi dlouhá, citlivost na teplotu je téměř nulová, vliv na pH neutrální, vliv čpavku (močoviny do 5mg/l je nula, vznik zápachu není, změna chuti není, nebezpečí poškození při předávkování je prakticky nulové. Vysoké náklady na pořízení automatického dávkovače a elektroniky ale pak jen koupání a žádná starost.

CHLORDIOXID - oxid chloričitý ClO2 Má silný desinfekční účinek a je nepřekonatelně silný oxidant (v oblasti ošetření vody). Jeho účinek je i dlouhodobý. Při jeho aplikacích nevznikají chloraminy ani jiné po chloru zapáchající látky, dokonce dokáže likvidovat i mikroorganismy přítomné v biofilmu na stěnách potrubí, které jsou jinak velmi těžko odstranitelné. Můžeme si říci: ideální chemikálie pro ošetření vody! Neználkové tvrdí že je to chlór, smrdí podobně ale chlór to není, to vám řekne každý středoškolák v chemii (jediná zbraň pro odpůrce, bude se s váma hádat do smrti, jednoduší ho nechat u toho.)

BRÓM a JÓD -  Zcela výjimečně je možné setkat se s desinfekčními prostředky pro úpravu vody v bazénech na bázi brómu. Bróm je obdobný halogen jako běžně používaný chlór. Jeho použití jako desinfekce bazénové vody má jednu velikou výhodu - ve sloučenině s amoniakem (bromamíny) se nesnižují jeho desinfekční účinky a ani nepáchne jako chloramíny. K zabezpečení vody je ho ale potřeba dávkovat ve 3 - 4
násobném množství než chlóru a výroba desinfekce na bázi brómu je i nákladnější.

Tak to by už stačilo, zase slohovka. Předem se omlouvám za překlepy nebo za neumyslné chybky.
Přeji krásný dny s bazénem a sluncem v duši. Kečup