Velice oceňuji Vaše předchozí příspěvky o bazénové chemii, jsou pravdivé, věcně správné a naprosto souhlasím i s Vámi uváděnou logikou používání většiny chemikálií, jak je popisujete. Osobně bych se tak nebál racionálně dávkovaného chlornanu sodného, ale budiž.

Příspěvek o koloidním stříbře mě ale dostal, nic ve zlém, ale je to snůška historicky cenných a překonaných tezí, namíchaných s populistickými výkřiky o zlých lékařích opalujících se za peníze farma průmyslu na tropických ostrovech. Lidově řečeno jsou to hlouposti.

Stříbro mělo v historii medicíny svojí nezanedbatelnou kapitolu, ale naprosto právem bylo vytlačeno chemoterapeutiky a antibiotiky.  A víte proč? No to je jednoduché, na velkou část infekčních agens nebylo v praktické medicíně dostatečně účinné, nebo nepoužitelné.

Do roku 1990, kdy se kolidní stříbro používalo v lécích frekventně byla Argyrie pozorována častěji.nicméně, s rostoucím počtem zpráv o problémech spojených s požitím stříbra (včetně střevních vředů, ), a s vývojem účinnějších alternativ v podobě moderních léků  začalo být kolidní stříbro významně vytlačováno. Na základě bezpečnostních studií došla FDA k závěru, že riziko používání stříbrných výrobků přebíjí veškeré výhody této léčby a v srpnu 1999 FDA vydala své závěrečné rozhodnutí o zákazu používání koloidního stříbra nebo stříbrných solí ve více farmaceutických výrobcích.

Je naprosto hrubou demagogií tvrdit, že stříbro v koloidní podobě je neškodné a pacientovi jej můžeme dávkovat lopatku na uhlí. Ano, vykazuje nízkou toxicitu. Nicméně  jsou popsány  i případy předávkování - Spotřeba velké dávky koloidního stříbra může způsobit kóma, pleurální edém, a hemolýzu. Koloidní stříbro je také toxické pro kostní dřeň a může vyvolat i agranulocytózu. Toxické účinky anorganického stříbra orální konzumaci, ve velkých dávkách, jsou velmi podobné poleptání.

Argyrie (chronická intoxikace stříbrem s prjevy na kůži či očích) může při neuvážlivém používání kolidního stříbra ale hrozit a není zdaleka tak banální jak se snažíte tvrdit.

Vypadat po zbytek života jako táta Šmoula není právě to pravé ořechové. Mezi nejfrekventnější zdroje stříbra z pohledu toxikologa popisuje medicína kontaminovou potravu, pracovní intoxikace, ale nejvíc jsu to tzv. alternativní "léčiva" a vyvíječe kolidního stříbra  o kterých si šogoři myslí, že když je to "alternativní" a nevyrobily to ty hnusné farmaceutické firmy, mohu to užívat bez omezení . Požité sloučeniny stříbra se v organismu částečně vstřebají a asi 2-4 % jsou zachycena ve tkáních. Pokud jsou ionty stříbra požívány delší dobu v dávce  nad schopnost ledvin a jater tento prvek vyloučit, začne se Ag ukládat ve formě nerozpustných selenidů a sulfidů stříbra ve vnitřní vrstvě kůže. Dodpadající světlo následně katalyzuje foto -redukci iuontů stříbra     na kovovou formu (podobně jako u fotografického procesu tvorby negativu), kovové stříbro je ve tkáni následně oxidováno a vznikající Ag-iontse váže se sírou a selenem do nerozpustných sloučenin. Vzniká krásná pigmentace, která je   neodstranitelná.

V příloze je příklad dámy, která chronické infekty nosní dutiny nechtěla řešit těmi hnusnými výrobky farmaceutických firem a tak často kapala právě kolidní stříbro. Nevypadá skvěle?