To co jste napsal je velmi pěkné. Realita je ovšem jiná. Přítel může pomoci, ale aby to mělo potřebnou kvalitu, tak je to téměř úplný úvazek. Ústní, nebo knižní rady jsou dobrá věc. Workshop na místě je něco jiného. Musí se začít od teorie, přes volbu vhodného stanoviště, volby úlového systému a způsobu včelaření v něm, atd atd, je toho skutečně hodně. A také to stojí hodně peněz. To je opravdu snadnější si opatřit krávu, přestože bych neměl krmivovou základnu. K vypozorování něčeho u včel, potřebujete minimálně jednu včelařskou sezonu, ale obecně je jich hodně a samozřejmě do pořádného sešitu v pevné vazbě s velmi tuhými provádět detailní zápisy - poznámky a průběžně je vyhodnocovat.  Můžete namítnout - kočovat, jsou to léta sbírání zkušeností a nakonec zjistíte, že neni kam a to z mnoha důvodů, nejhorší je nařízené omezení veterinou. To, že třeba nasejí „kolchozníci“ slunečnici, nebo řepku je jen třeba. Slunečnice se nepěstuje všude a řepka je šlechtěna na partenogenezi a na olej. Taková řepka včelám nedá nic, ani pyl, ani nektar. Taže v dnešní době a při dnešním způsobu hospodaření je si to třeba setsakramensky rozmyslet. Před padesáti lety stačilo koupit úl a od souseda včelaře do začátku dostat roj. To všechno je fuč, jako penzijní fond.