Zaškrcení roubu, doba k sundání pásky, vylomení roubu (hlavně za kůru). Pořád stejně a dokola. Tedy, asi to bylo špatně vysvětleno. Tak si dovolím tuto problematiku shrnout.
Správná doba je, případ od případu, síly růstu, síly utažení pásky (počet ovinutí), síle roubované větve (kůry), různá a záleží na odhadu. Jinak to bude ve školce, kdy dělají jednotně. My každý jinak. Povolením, odstraněním, úvazku „končí roubování“ a začíná další péče o roub, roubovance. To je především vyvázání. Ve školkách proutky vyvazují k hůlce! Je to pracné a nám se někdy nechce (nejlepší je, když to roste tak akorát). Tak si pomáháme různými fintami. Třeba ponecháme pásku déle a ze dvou zel volíme to menší (zaškrcení). Příliš bujné výhony můžeme zaštípnout, později zakrátit. Dlouhé taky jde svázat do „otýpky“ (no, ale použil jsem opravdu jen jednou!). Taky rouby za kůru (nad řeznou plochou kmínku, větve) vzájemně svazuji. No, snad jsem to napsal pochopitelně (a něco si i domyslíte). JG 
