S tím zmenšováním plodů v dalších generacích odkopků to asi pravda nebude. Množení odkopky je typické vegetativní (nepohlavní) rozmnožování, tedy odkopek má stejnou genetickou výbavu jako mateřský strom. Ostatně každý pravokořený strom byl kdysi řízkem, hřížencem nebo okopkem - za těch několik století, co se švestky pěstují, bude těch generací požehnaně. Odkopkem se však může přenést viróza a v tom bude nejspíš jádro pudla. Pokud se odkopek bere amatérsky od nemocného stromu, stromek je chorobou postižený od vysazení. Je-li koupen jako zdravý, trvá pár let, než se infikuje a dalších pár let, než se choroba rozvine. Mám konkrétně na mysli šarku.  
   S životností štěpovaných stromů to bude asi složitější. Záleží na vitalitě podnože, vhodnosti půdy pro danou podnož a taky na afinitě. Obecně se ale pravé švestky na myrobalán štěpovat nemají. Stromy jsou velké, ale údajně méně plodí.
   V Mařaticích (Uh. Hradiště) jsme sklízeli švestky z obrovských, 10 metrů vysokých štěpovaných stromů, které i 80letí pamětníci pamatovali od dětství jako dospělé. Stromy byly zdravé a hojně plodící až do povodní r. 1997.