Jako prioritu vidím především míru tolerance k šarce. V hitparádě podle samotné chuti by určitě vyhrála Domácí, ale u nás je při větším tlaku choroby nepěstovatelná.
   Lepotica má řadu dobrých vlastností (plodnost, velikost, odlučitelnost), její chuť a cukernatost k nim ovšem nepatří.
    Dobré jsou odrůdy, které se chutí Domácí podobají. Tuleu gras, Gabrovská, Anna Späth, Vee blue, Čač. rodna, Valjevka, Chrudinská, aj., bohužel nejsou plně tolerantní. Z těch odolnějších bych vyzdvihl Hanitu, Prezentu, Hagantu, Elenu. Zbylé Čačanky, Stanley, Empress a všechny Topy trochu pokulhávají. Směle jim konkuruje skromná Wangheimova.
   Samotnou kapitolou jsou rané odrůdy, které musí platit daň menší cukernatosti za včasné dozrávání.. Nesdílím chuťové nadšení z Hermanu, ale je fakt raný. Lepší je určitě Katinka, Tegera, možná i Ruth Gersteter, Č. raná, Top first a učitě Černošická. Špatné nejsou ani Carpatin a Ialomita.
    Barevné slívy (Opál, Malvazinka), renklódy, plodové myrobalány, křížené mirabelky (Belamira, Miragrande) plumcoty, asijské slivoně určitě zpestří chuťové spektum peckovin, ale jejich chuť se od té švestkové trochu vzdaluje.
   Ovšem sama skutečnost, že v září dozrávající švestky jsou chuitnější, mě v červenci nenasytí...