Opylovat samozřejmě s tvrdým, nebo opilovat dobrým pilníkem, ale také probůh, 3. pád komu, čemu  : mně, nebo mi.

Ošetřujeme zahrádky a hnojíme záhony o sto šest, ale češtinu jen tak mimochodem przníme, jak by nikdo nic na své zahradě nedovolil.

Prý to není hezké, upozorňovat na pravopis, ale někdy je to tady mezi meruňkami a kosatci tak otřesné, mateřština je zahrada nás všech, ale zaplevelujeme si ji a nedbáme na ní, jako by byla za plotem u souseda, každý ji máme, s prominutím, v hubě a nějak ne v srdci. Pavel