Právě, protože jsem tak dlouho včelařil, tak vím, jak se ke včelám chovat a co si můžu, nebo nemůžu dovolit. Za ty roky praxe to přešlo do krve tak, že činnosti provádím automaticky. Poznám, kdy je třeba se včele vyhnout a kdy si ji mohu vzít do ruky. Domluva se včelařem, jak píšete neni možná, ale jen proto, že se včely nedají ochočit a včelař nemusí mít pocit nějakého zachránce. Opravdu nelze házet vše na včelaře a jeho včely. Z vlastní zkušenosti vím, jaké situace může vytvářet soused zaškvara. On sám na své zahradě celkem nikdy nic nekonal, ale když dalšímu sousedovi kvetl mák, tak byl s motykou iniciativa sama, kopal o dušu, navlékal na sebe tepláky, kolem krku motal šálu, na hlavě kulicha, na nose uzavřené ochranné brýle a při tom vykřikoval, že je třeba se mnou a mými včelami dělat pořádek. Měl jsem štěstí, protože na tehdejším MěNV, seděl rozumný soudruh.