Co s hafanama?

Přeji všem krásný den, prosím, můžete mi někdo poradit nebo neznáte nějaký fígl jak odradit psy od skalky? Zakládáme novou skalku a máme dva německé ovčáky 9 let a 2 roky, ti nás ovšem zlobí každou chvíli je nějaká rostlinka vyhrabaná, prosím poraďte, díky marty :)

Dvouletej pes je neřízená střela. Ve velikosti vlčáka pak apokalypsa. Nezbývá, než trpět.

Dobrý den,

z vlastní zkušenosti a znalosti - pracovala jsem ve zverimexu - můžu doporučit odpuzující sprej - prodává se druh i pro kočky. I sousedé - co mají kocoura - si je nemohou vynachválit

První, co mě po přečtení nadpisu napadlo, aniž jsem věděla o co jde, mě napadlo - odstřelit. Blbá sranda, že. Já vím, ale obávám se, že je už nepřevychováte. Když jste je doposud nechali beztrestně vyhrabávat kdeco, už je asi nezměníte. Sprej - no, nevím, asi to poleze dost do peněz. Po každém dešti, možná po každé ranní rose stále stříkat.

doporučuji pořad na SPEKTRU "Buď já nebo pes"

uvidíte, že i starého psa odnaučíte v podstatě cokoliv, jde jen o to se mu věnovat a vzít to za správný konec

dvouletý vlčák vám už klidně po 14 dnech výcviku bude kolem skalky chodit obloukem

nejde o tresty, jen správně motivovat, ten pořad je neuvěřitelně poučný

a co skalku dočasně oplotit? Až si vše sedne, vyroste, psi si na ni zvyknou, tak zkustit plot sundat

Já bych zkusila kombinaci předchozích rad - tedy oplotit, vychovávat, postříkat.

A oni si zvyknou :-)

Všem díky za rady :) co se týká poslušnosti k té vychovaní jsou, ovšem skalka jim nedává spát jako kdyby jim některé rosliny nevoněli, jinak tedy kárání nepomáhá a navic,,oplocení" taktéž moc ne, zabarykádovali jsme přistup ke skalce a byly jsme svědkem jak ten starší pomalu a opatrně vše překračuje, no prostě mission imposible :) - asi to chce trpělivost a zkusíme i ten sprej, ještě jednou díky

marty :)

moje rada, spise bude nudna... ja mam psy velke... novofundlaka, nemeckeho vlcaka a krizenej labrador a muzu vam ric ze me to spise na povaze psa... proste nevyhrabujou nic a pokud jim nedate vetsi prostor na behani uprostred pozemku tak se stane ze by to poslapali..tak ja skalku davam kousek od plotu ale ne doprostred... ja jim mam trosicku jen oplocenou ale spise jen dekorativne ne kvuli pejskum... volnej pas od plotu, protoze kdyz mi psy pres leto pusti nekdo na zahradu a cizi lide jdou kolem plotu po ceste, tak pes vam skace u plotu, a kdyby tam byla v jeho ceste skalka tak je fuc,,,,, ale jinak skalka mezi... a posezeni vice uprostred, to psa laka si k vam prisednout, sousedka ma psa labradora s papirama a on dokaze vse vykopat a znicit, co je zelene, tam maji vysoke pletivo u skalky tak aby se tam nesnazil dostat... a nejvice mu chutnaji cerstve zasazene kere... to klidne odnese i ker metr a pul vysoky..--- to co neni za pletivem tak jde po tom... ale jak rikam prvni vec je to asi v povaze psa a zkusit se podivat jak vas pes ma vyslapane cesticky po zahrade a tam radeji nezakladat skalky, nejsem zadny odpornik pres psy ale spise se divam, co dela-...

V polovině listopadu předminulého roku jsem si koupila labradora, byl mu už rok a vychovávali ho v paneláku spolu s malým jezevčíkem. Byl pro bývalé majitele nezvladatelný a jejich křik, když permanentně roloval jejich malého jezevčíka, se pro něj stal normální a spíš výzvou k další podobné akci. Pozemek okolo mého domku je obrovský, ale třeba terasovitá jahodovna o rozměrech 6x15m uprostřed dvora se stala oblíbeným místem pro jeho vyvalování a válku s větvemi a klacky, které si opatřoval sám v sadu. Před zápražím jsem měla malou předzahrádku, oplocenou ozdobným plůtkem, vysokým asi 60cm. Měl ji v cestě, když lítal štěkat na kolemjdoucí k plotu. Rozebral si ji sám i přes mé protesty tak, že za mojím zadkem vždycky radostně urval další tyčku a vítězoslavně s ní utekl, pak další a další. Nedohonila jsem ho ani náhodou, můj povyk byl pro něj onou povzbuzovací výzvou k akci. S plůtkem jsem se rozloučila a odklidili jsme jeho zbytky. S jahodama jsem se ovšem rozloučit nemínila. Vyřešil to po odtání sněhu na jaře, řetěz, na který jsem ho uvázala zhruba na 1 hodinu vždy, když se rozvalil do už sluncem vyhřáté a po zimě jím notně zdecimované jahodovny a to vždy se slovy "do jahod ne!". A totéž jsem udělala vždy, když přinesl nějakou větev ze zahrady, ovšem s varováním "klacky nesmíš!". Stačil na to duben a pes chápal, že do jahodovny nesmí a větve odlamovat a lítat s nimi do dvora, že také nesmí. Od loňského dubna víckrát už nebylo třeba řetěz použít. Do jahodovny nejde ani když mu tam vlétne míček, počká, až ho vyndáme. A průřez stromů může být prováděn oproti loňsku v klidu, aniž by větve byly okamžitě odtahovány nám za zády, po celém pozemku. Možná, že by to mohlo zafungovat i u vašich ovčáků?