Dnes je u nás pěkně škaredě. Nízká oblačnost až na zemi, mrholí, vlezlá zima, takový nemrcoulovatý přísvit, nic se nechce dělat, to je nejlépe prohlížet fotky z léta, nebo let minulých a nejlépe z vlastní zahrady. Když tak koukám na ty smutné, černou skvrnitostí opadané, mokré a oslizlé větvičky růží ani se nechce věřit, že v létě tak krásně kvetly. Už aby zase bylo 15. května, to je jaro v nejlepším a léto v dohledu. A také většina té těžké a otravné práce s přípravou zahrady na novou sezonu je hotová. Ačkoliv co nejvíce práce udělám na podzim, něco i v zimě, v těch posledních teplých, to nebyl problém, stejně je na jaře spousta práce. Nejlepší je to když má člověk honičku v zaměstnání a nemá na zahradní práce moc času, to pak najednou zahrádka vyroste sama, neokopanými záhonky vyrazí pivoňky, sněženky, tulipány, člověk se ráno probudí a ejhle, vše je hotovo. Letos tedy černá skvrnitost řádila fest, hlavně v druhé půli roku, co nemělo skvrnitost, to mělo padlí. Jenom rez si dala oddych, té tolik nebylo. Já nevím, jestli jsem to už psala, ale mám doma tři historické růže velkého vzrůstu, dvě jsou přivezeny z lesa, z nichž jedna je neomylně Rosa alba, ta druhá je také krásná, má poloplný růžově fialový květ velikosti dlaně, je obalená květy a krásně voní. Má však vadu - rez, je vždy první, na které se objeví. Jméno bohužel nevím, asi by to chtělo p. Šípa, pravděpodobně by ji poznal. A ta třetí, holka krásná, roste neuvěřitelně, kvete taktéž, ale jenom jednou, ta byla přinesena strýcem ze zahrady dolnokralovického zámku před zatopením vodní nádrží Švihov - Želivkou. Mám ji na dvou místech, jedno si vybrala sama, jedním šlahounem se opřela do stromkového šeříku a prorostla mu do koruny. Šeřík mi teď kvete dvakrát. Mějte se hezky.