Štěpování révy - stratifikace

Pěkná fotka        j.c.

Vážení přátelé,

celé toto vlákno mluví o stratifikaci, ale pro amatéry nadšence tu chybí záladní informace.

Řezné rány se u révy, stejně jako u většiny ovocných dřevin, lidí nebo zvířat hojí zláštním pletivem neboli kalusem.

Pokud šikovně a na větevní kroužek uříznete na jabloni větev, během krátké doby se rána zacelí a po čase není poznat místo řezu. Prolbém je v tom, že réva v našich klimatických podmíkách kalus téměř netvoří.  Všechny možné způsoby štěpování s výjimkouj stratifikace tvoří poměrně nekvalitní spojení, které často vymrzá nebo je napadeno houbami.

Na révě vinné v polních podmíkách proto zůstávají  řezné rány nezavalené kalusem a přístupné pro patogeny.  Proto hraje u výroby skutečně kvalitních sazenic základní roli teplota.  Růst kalusu totiž zahajuje expozice při teplotě okolo 28 oC /4 -7 dní/. Jakmile se kalus - hojivé pletivo začne tvořit musíte teplotu snížit na cca. 24 oC.  Pokud je kalusu málo, musíte přitopit, částečný ochlazením zase reagujete pokud je ho mnoho - je hypertrofický. Když se kalus dostatečně vyvine a rány jsou zavaleny, musíte toto bílé křehké pletivo ještě vystavit na světle, aby se otužilo a zazelenalo.  Bílé pletivo se na přímém slunci totiž rozpadá.

Vyškolkování se proto provádí po otužení a nejlépe, když následující dny předpovídají deštivé počasí.

Konečně pořádné informace 

Určitě zajímavé informace. Škoda že už nemám řízky podnože, vyzkoušel bych to ještě. Jedině bych mohl dát čerstvě ustřihlý ale ten je už narašený. Řízky ještě mám, piliny, bednu a termoregulátor s vyhříváním také, jen ty podnožové řízky chybí.

Ještě bych měl dotaz k používanému materiálu (řízky), hlavně co se doby ustřižení a uchování v chladu týče, zda tam je nějaká minimální doba uložení aby si réva "odpočinula" nebo lze štěpovat kdykoliv? Chtěl bych to pojmout spíše pro domácí podmínky v zimním období kdy se nudím, než k nutným časovým lhůtám, daných agrotechnikou a možnostmi velkoproducentů.

Zimní dormance neboli období, kdy je réva chráněna proti vyrašení při výskytu teplého počasí končí spolehlivě koncem ledna. Takže v únoru můžete štěpovat bez obav.  Stratifikace může proběhnout ihned po štěpování, ale sazeničky musíte pěstovat ve skleníku nebo v boxu s řízenou atmosférou a osvětlením. Dříve jsem běžně zakořeňoval řízky za pomocí 2 x 36 W zářivek,  ohřívače a spínacích hodin.  Box jsem si vytvořil v malé komůrce.  Je to drahé, ale když to člověka baví...

Baví mne to a je to již i mým koníčkem, není problém technické zázemí, ale...  

Mohu se ještě dotázat, jakým způsobem jste štěpoval, jak jste fixoval spoj a trochu více popsat umístění roubovanců při stratifikaci? Mě se zatím nikdy nepodařilo aby réva na spoji vytvořila kalus, samotný vosk spoj neudržel a pod omotávkou se kalus nevytvořil, i když očka na štěpu rostou.

Dovolím si Vás ocitovat - Růst kalusu totiž zahajuje expozice při teplotě okolo 28 oC /4 -7 dní/. Jakmile se kalus - hojivé pletivo začne tvořit musíte teplotu snížit na cca. 24 oC.  Pokud je kalusu málo, musíte přitopit, částečný ochlazením zase reagujete pokud je ho mnoho - je hypertrofický. Když se kalus dostatečně vyvine a rány jsou zavaleny, musíte toto bílé křehké pletivo ještě vystavit na světle, aby se otužilo a zazelenalo. - Jak se kontroluje vytváření kalusu pokud je např. spoj omotán páskou nebo zavoskován? Díky za každé info.

Dovolím si opět se vmísit do diskuze. Napadlo mě použít průhlednou roubovací pásku, která se běžně prodává, v jedné dobře utažené vrstvě. Na keřích, které jsem přeočkovával v terénu mi kalus tuto pásku během sezony spolehlivě roztáhnul a bylo možno ho pod páskou dobře pozorovat. Zavoskování byste provedl až po stratifikaci. S klasickou samolepicí PVC páskou (izolačka) mám špatné zkušenosti, vždy to pod ní plesnivělo a plíseň zastavila tvorbu kalusu. Přesto na videu z novozélandské školky obdobnou pásku používají - jak řeší osvětlení kalusu? V první fázi osvětlují červenými sodíkovými výbojkami a na zelené výhonky svítí modrými halidovými výbojkami, pod černou pásku se ale světlo nemůže dostat. Ledaže v tu dobu je již páska kalusem roztrhána. Další zajímavé video je z americké školky v Napa valey, kde stratifikují bez zavoskování, či jiné fixace, v igelitovém pytli s rašelinou (peat moss) a po 3 týdenní stratifikaci dle videa nemají vůbec narašená naštěpovaná očka (tuším že šlo o Cabernet Sauvignon) - nepochopitelné, majitel školky vyzdvihuje to, že za tři týdny jsou na roubovancích kořeny. Stratifikují v temné místnosti, kde dle videa "it is really hot here", vůbec by mě nenapadlo, že v místnosti budou teplotu už po týdnu nějak snižovat. A vůbec nejzajímavější video bylo odkudsi z BiH, kde se s tím vůbec nemazali, roubovance dělané ruční kopulací nožíkem naskládali ve svazcích do jakési polootevřené stodoly na podlahu ke zdi a zahrnuli pískem. Řízení teploty maximálně tak otevřením vrat. A fungovalo jim to na 100%. Školkování do oraniska, kde by u nás ani řepa nerostla. Doporučuji vyhledat a shlédnout.

Ještě mě napadlo ohledně fixace roubového spojení - použít červený revilan ve velmi tenké vrstvě (voskování filmem na vodní hladině) - pod tímto by mohl vznikající kalus být vidět. 

Letos jsem pokusy s révovými sazenicemi vypustil, ale příští rok je opět plánuji. Pan.3.143 nám tu sdělil zásadní informace, které z videí na youtube nezjistíte, bohužel ani v dostupné odborné literatuře tyto pasáže s řízením teploty nejsou vysvětleny/zdůvodněny tak, aby laik pochopil princip. Četl jsem jakýsi český patent, který spočíval v nahřívání řízků pouze ze strany roubů a zlepšoval životaschopnost roubovanců po vyškolkování - tvorba kořenů už při stratifikaci tam byla popisována jako nežádoucí, vysilující pro roubovanec. Začínám chápat, že stratifikace má skutečně smysl především pro dokonalý (=rychlý, jistý a kontrolovaný) srůst roubu s podnoží, dále až na druhém místě pro tvorbu kořenového kalusu usnadňující zakořenění. Na základě této úvahy musím upravit stratifikační bednu tak, aby byly roubovance vyhřívány především shora. Ještě nevím jak to provedu, nejspíše zaizoluji spodek a stěny vnitřní "bedýnky" pro roubovance a v první fázi budu shora přisvěcovat IR žárovkou

Přátelé experimentátoři. To je sice hezké, jak se tady "předháníme" v použití nejrůznější hi-fi techniky. To máme nejrůznější digitální teploměry, termostaty, topná tělíska, tepelně izolační materiály, plastové roubovací pásky, růstové stimulátory a já nevím co ještě. Topíme zespoda, chladíme shora, pak zase opačně a ještě na to svítíme. Teploty úzkostlivě udržujeme v toleranci 1°C. A přesto se jaksi úplně nedaří…  Pohlédněmež však do minulosti, do dob vinařského pravěku, kdy se našim předchůdcům o něčem podobném mohlo jenom zdát. Představme si, že se píše nějaký rok ±1890 a na evropském kontinentu udeřila vši silou révokazová kalamita. Vinohrady hynou po tisících hektarech. Tehdejší mocnářské úřady vyhlašují zákaz používání pravokořenných sazenic a nařizují povinnost vysazovat jen sazenice roubované. Vyklučené vinohrady jsou urychleně obnovovány právě z těchto roubovanců. Jejich potřeba je obrovská. Tak a teď mi povězte, jak to naši předkové dělali, když měli k dispozici jen: nůž, lýko a včelí vosk. Pokud něco chtěli ohřát, museli zatopit v kamnech, pokud chtěli něco zchladit, museli vytáhnout kusy ledu ze sklepa. Elektřina se používala jen ke svícení a to jen v několika budovách největších měst, neb elektrifikace byla v plenkách. Vrcholem techniky byl tehdy parní stroj. Na venkově se ještě dlouho žilo jen při svíčkách. Tak a teď babo raď…

Jestli voni tenkrát neměli jen takový detail jako je v létě teplo a zima v zimě.

jó, trefný.