Příprava pozemku na výsadbu vinice

Video.

Nikomu nechci vnucovat svůj názor, důležité je hlavně půdu prokypřit, réva nerada koření v utužené zemině. Když jsem zakládal viničku, kopal jsem vždy tzv. "okop pro klečícího střelce".  Šířka cca 60 cm, hloubka na tři rýče, tj asi 90 cm. Spodní část jsem poházel cereritem, a dno ještě poryl. Pak jsem navezl kompost (nedoporučuju v žádném případě hnůj) promíchaný také s trochou cereritu a zaházel zeminou. Dřina to byla pořádná, ale podle mého názoru se vyplatila, protože mám vysázené pravokořenné sazenice, které ne vždy rostou ideálně. Když to srovnám s řadou u plotu, kde jsem nekopal, rozdíl je dost velký.
Na druhé viničce jsem jen zaryl na podzim drn s trochou cereritu a na jaře sázel. Výsledkem je to, že stolní pravokořenné odrůdy a pravokořenné Solarisy ještě po čtyřech letech nerostou tak, jak bych chtěl (pravokořenný Solaris v kopané řadě je vzrůstný až moc), zatímco například Swenson Red nebo americké interspecifické odrůdy tady rostou podstatně lépe.

Proč nedoporučujete v žádném případě hnůj.Letos na jaře jsem dosazoval pár hlav, nechal jsem si vykopat bagříkem jámu do hloubky cca 80 cm, na dno jsem dal kravský hnůj, dokonce čerstvý, protože jsem uleželý nesehnal, na něj prokypřenou zeminu.Samozřejmě jsem dával pozor aby byly kořeny nad hnojem a nespálily se.Sázel jsem jak pravokořeněné, tak i roubované sazenice.Výsledek-sazenice narostly 4-5 metrů a réví spolehlivě vyzrálo do cca 2 metrů.

Zrovna touto dobou dělám výsadbové místo novým broskvoním které budu sázet na jaře,nebo za rok na jaře... tam kde je nyní réva na drátěnce.Některé odrůdy révy šly pryč, některé jsem přesadil jinde.

V každém případě jdu úspěchu naproti, a nic neponechávám náhodě že by se něco nepovedlo jak má, si nepřipouštím.Vysadbové jámy dělám jen jednou,ale pořádně... jsou velké, hluboké a výživné.Tam kde byla kdysi dávno vápenka jsem v místě výsadbové jámy,ze dna, odstranil dvě kolečka zhašeného vápna(paráda...další zdržovačka,a nápor na záda,ale zase mám vápno k jabloním...a nejen k nim),a nahradil hmotu tím co jsem měl.Úplně vespod čerstvý hnůj, dále vrstveně se zeminou a pískem.Ve středních vrstvách hnůj už pouze po obvodu široké jámy.V horních vrstvách, tam kde příjdou na jaře zasadit kořeny je lesní hrabanka, zemina,zkompostovaný koňský hnůj, a kompost.Výsadbové jámy dělám s předstihem, proto si mohu dovolit proložit zeminu po obvodu čerstvým hnojem, který se za čas promění v humus, a rostlinkám už neublíží.

Réva a broskvoň mají jednu společnou vlastnost.Ve vápenatých půdách velmi trpí chlorozami z nedostatečného přijmu železa,ať už z nedostatku železa,jeho blokací,nebo z nevhodné,nepřijatelné formy železa.

Hnůj nedoporučuji jednak pro možnost popálení kořenů a také proto, že ve spodních vrstvách jen pomalu probíhá rozklad organické hmoty.
Jinak gratuluji k pěkné viničce.

Co člověk to názor. I tak děkuji všem přispěvatelům za rady a názory. Snad to nějak zvládnu a uvidím co z toho vzejde.

Letos na jaře jsem právě zkušebně zasadil 10 hlav stolních odrůd metodou do jamky. Některé sazenice rostli jako blázen a některé vyrostli jen pár centimetrů. Chtěl jsem tedy připravit pozemek lépe. Nicméně to vypadá, že se ruční mechanizaci nevyhnu, alespoň ušetřím za posilovnu a budu mít lepší pocit :D.

Petr

Upozornil bych ještě na jednu důležitou okolnost, ovlivňující intenzitu budoucího růstu keřů a která se tady objevila jaksi "pod čarou" a asi by neměla úplně zapadnout. Je to vzrůstnost dané odrůdy, resp. vzrůstnost podnože. Určitě bude špatné, když si do neúživné a utužené půdy vysadíme nějakou málo vzrůstnou odrůdu, například takový Somerset Seedless. Poroste nám neduživě jako bonsaj. Opačný extrém nastane, když do nízké drátěnky, pod kterou jsme pracně a pečlivě připravili vyhnojenou a "načechranou" zeminu, si nahusto vysadíme nějakou silně nějakou vzrůstnou odrůdu (u mne např. taková Osceola Muscat nebo stolní Glaša). Dočkáme se až obtěžujících přírůstků, dlouhé výhony vytrvale polezou z drátěnky ven, po jejich zastřižení se budou keře silně zahušťovat. Rozdíly ve vzrůstnosti jednotlivých odrůd jsou značné, pozoruji to u sebe. Takže při úvahách o způsobu kultivace pozemku je vhodné vzít v potaz i toto hledisko. Pro subtilní odrůdy a méně vzrůstné podnože je žádoucí zvýšená péče o půdu, u vitálních odrůd (podnoží) si můžeme dovolit trochu víc zalenošit a nechat to víc na přírodě.

Chtěl bych se ještě zeptat fóra na "nastavované kmínky", zmíněné p. Moudivláčkem. Proč se nastavování kmínků nedoporučuje? Jaké jsou konkrétní důvody? Pominu -li hledisko estetické a větší křivost nastaveného kmínku, má někdo s takovými kmínky nějakou jinou negativní zkušenost?

Nastavovaných kmínků (tedy zapěstovaných za více sezón) bych se nebál, ale je potřeba aby pokračování rostlo z nejsilnějšího pupenu s minimální konkurencí. U některých odrůd to bude druhé očko na letorostu a u jiných až šesté. Mimo vzhledu je ještě faktor, že v místě "nastavení" je kmínek náchylnější k vytváření jalováků, ale to je také snesitelné a odrůdově různé. V okrajových oblastech to může být i výhodou, kdy namrzlý keř obnovím právě z jalováků "na_půl_cesty".

Tvrzení, že napojením kmínků vytvoříme větší ložisko potenciálně rašících záložních pupenů, než když zapěstujeme kmínek znovu, ze dvou spodních pupenů u paty, považuji za sporné. Neboť z uvedeného hlediska je přece úplně jedno, jestli kmínek napojím uprostřed nebo dole. Pořád se jedná o shodný princip řezu. Pokud zastřihnu nedorostlý kmínek dole, u paty, vytvářím přece stejný zdroj spících oček, jako když ho napojím z jiného pupenu někde uprostřed.