Také si dovolím s hostem xxx.xxx.64.125 polemizovat.
Ve svém příspěvku operuje s pojmem supervinič nebo superodrůda. Nevím, co si pod tím mám přestavit. Pokud by byla odrůda "superodolná" vůči všem nemocem a škůdcům, bude tady vždy něco velmi důležitého subjektivního, čímž je lidská chuť. Osobně mi "samoroďáky" se silně labruskovou chutí a sliznatou strukturou bobule vůbec nechutnají a určitě nejsem sám. Někdo dá do úst jen bezsemenné odrůdy, druhý při jídle semena nevnímá a tak by šlo pokračovat. Z hlediska chuti superodrůda neexistuje a existovat nemůže. Za posledních deset let mi rukama prošly stovky odrůd révy a skutečně žádnou z nich si nedovolím nazvat superodrůdou. Ale na druhou stranu musím konstatovat, že pokrok je vidět. A tento pokrok vznikl klasickým šlechtěním, ale hlavně křížením druhu Vitis vinifera s jinými druhy révy, podobně jako v devatenáctém století vznikly samoroďáky. Díky tomu máme dnes stolní i moštové odrůdy s vysokou odolností k plísni révové, které si na druhou stranu zachovaly chuťové vlastnosti klasických odrůd nebo tomu ještě něco přidaly (viz například u moštových odrůd Hibernal). A tato cesta bude pokračovat, protože současné odrůdy nemají zatím vysokou odolnost k padlí, ale opět křížením s druhem Vitis rorundifolia a následně zpětným křížení jsou již nyní registrovány ve Francii nové, zatím moštové odrůdy s deklarovanou úplnou odolností k padlí současně s vysokou odolností k plísni, například Artaban nebo Floreal. Na dalších odolnostech, například k Piercově chorobě se pracuje také, zajímavý článek je třeba tento.