Sfinx

Odrůda Sfinx (viz týden starý snímek) je dnes už klasika, bude stará nejméně 10 let. Její pěstování již není moc populární, mnozí prodejci na východě už tuto odrůdu přestali nabízet. Bobule modré barvy má do 10 g, vybarvuje se sice brzy (u mne počátkem srpna), ale potom to chce ještě dva či spíše tři týdny na nabrání cukru a odbourání kyselin, takže jedlá je až koncem srpna. Chuť (pokud je skutečně zralá) je harmonická, příjemná, má trošku příchuť, ale žádná bomba. S těmito vlastnostmi to skutečně vypadá, že už bylo dávno na čase odebrat se do historie.

Sfinx má ale i jiné vlastnosti. Pozdě raší, takže snáze unikne pozdním jarním mrazíkům. Plodí i ze zásobních oček, takže i po zmrznutí dá nějakou úrodu. To vše je vidět na snímku, kde je již jeden hrozen s vybarvenými bobulemi a další s vybarvujícími se bobulemi.  Ty první jsou již sladké, ty další budou k jídlu v polovině září. Současně je vidět i réví, které již před týdnem začalo vyzrávat. To vše jsou vlastnosti, které člověk v letošních podmínkách (květnový mráz, pak dlouhé tropické počasí navíc s kroupami a neuvěřitelný tlak padlí i plísně) dokáže ocenit. Navíc Sfinx neroste extra bujně, moc se nezahušťuje a zelené práce se na něm dělají snáz než na jiných odrůdách.

V letošním roce, kdy u mne některé "hvězné" odrůdy (míněno z hlediska velikosti bobulí nebo speciální chutě) vybouchly, zůstal Sfinx spolehlivým pracantem. Asi 2 kg úrody při 1,25 m místa pro keř není letos vůbec špatný výsledek.

Každé přirovnání kulhá, ale v automobilovém světě bych tuto odrůdu přirovnal k jedničkové Octavii 1,9 TDI. Žádný zázrak, ale spolehlivé. Podobně i Sfinx je stále vhodná odrůda pro začátečníky vinaře (odpustí mnohé nedostatky v péči) a také pro tvrdší podmínky (třeba s pravidelnými květnovými mrazy).