Katalonija

Rok 2019 byl v mých podmínkách (jih okresu Kroměříž, 270 m.n.m.) plný nepřiznivých událostí. V dubnu sucho, počátkem května poškodil nejméně polovinu révy mráz. od května časté deště  (květen asi 100 mm, červen 40 mm, červenec 100 mm, srpen zatím přes 30 mm). Padaly i kroupy lámající letorosty a poškozující bobule. Do toho vlny veder a téměř tropická vlhkost. Nastal silný tlak chorob, zpočátku plísně (už několik let jsem vůbec neošetřoval, nebylo to třeba) a posléze také padlí. Prostě velmi neobvyklé podmínky jinak suché oblasti s ročním úhrnem srážek lehce přes 400 mm (v posledních letech výrazně méně). Tzv. PIWI odrůdy si s nimi poradily rozdílně, také v závislosti na konkrétním umístění keře.

Katalonija (na snímku) dopadla hůř než vloni. Bobule sice dotáhla do uspokojivé velikosti i chuti, ale hrozny za moc nestály. Tlaku padlí celkem unikla kvůli velmi ranému zrání bobulí. Vybarvuje se jako jedna z prvních (možná i úplně první), ale po zmodrání bobulí potřebuje ještě tak týden nebo dva na nabrání cukrů a odbourání kyselin. Chuť je harmonická, příjemná, ale žádné zvláštní příchuti jsem letos necítil. Prostě průměrná odrůda s mimořádně raným zráním. Cílem pro další léta je dosáhnout výrazně větších hroznů, pak bude mít smysl ji pěstovat.