Já jsem se v minulosti několikrát snažil zakořenit mladé sazenice, které mi po výsadbě do viničky začaly z neznámého důvodu hynout. Tyto usychající rostlinky jsem tedy vytáhl je z půdy, ostřihal nakrátko uvadající kořínky a ponořil je z větší části do vody, či zasypal celé do vlhkého perlitu. Po tomhle zásahu zasychání rostlin ustalo a vždy se na spodní dřevité části původních řízků v různých prasklinách a obnažených částech postupně a pomalu začaly vytvářet mohutné kalusy. Bohužel, z těchto kalusů se ale nikdy nevytvořily pravé kořínky. Takže rostlinky v tomto zavodněném prostředí dokázaly několik měsíců přežívat a až třeba po půl roce začaly pomalu uhnívat. Nikdy se mi tímto způsobem nepodařilo vadnoucí sazenice zakořenit a zachránit, přestože se na nich vytvořily ony velké a nadějné kalusové "nádory". Vysvětluji si to tím, že réva může mít geneticky danou podmínku, že k vytvoření pravých kořínků je nutné studené přezimování. Tedy, že v podstatě vyžaduje jakousi stratifikaci, o které se shodou okolností bavíme ve vedlejším vláknu. Pokud řízek, či sazenice tímto obdobím chladu neprojde, může být tvorba nových kořínků blokována. Ale je to jen má nepodložená domněnka. Pokud by ale na tom bylo něco pravdy, snaha o zakořenění zelených řízků, o které se snaží p. kamo, by asi byla asi tímtéž případem.