Od toho, aby došlo k tepelné desinfekci kompostu slouží horká fáze fermentace, při které je dosahováno teploty kolem 70-80°C po dobu 2 dnů.

Další možnost je anaerobní fermentace. To je proces stejný jako výroba kopřivové jíchy nebo zkvašení slepičáků. Jenže pokud používáte anaerobní fermentaci k sanitaci napadených rostlinných zbytků, není vhodné takto získaný digestát použít přímo k hnojení, ale je lepší jej užívat k zvlhčování aerobně vedeného kompostu.

Třetí cesta bioremediace je využívání produktů vzniklých na sanitárním kompostu pod ke konkrétnímu patogenu necitlivé plodině. Nejlepší je dokonce, když krátkověká plodina (efeméra) provokuje klíčení oospór, ale její životní cyklus neumožní patogenu dokončit cyklus do pohlavního stádia - příkladem budiž brukvovité plevele v období mezi pěstováním hospodářsky významných brukvovitých plodin. Protože cyklus kokošky pastuší tobolky se snažíte ukončit před jejím kvetením, tak se spory nádorovitosti sice probudí a ten plevel infikují, ale než se rostlina stane infekční, tak už je z pěstební plochy odstraňována. A to je prakticky čtvrtá cesta bioremediace.

Aby jste hašením vápna dosáhl potřebné teploty, tak by jste zase z rostliných zbytků neudělal kompost, ale maltu mezi vepřovice. A pokud by bylo zase vápna méně, nenastalo by hašení ale proces, kterému zedníci říkají "utopit mlynáře" - vápno se vyhasí na vápenné mléko (studenou cestou), ale to neváže ani není vhodné k bílení.

SfK.