Souhlasím, že řešit akumulaci při neodstranitelném úniku tepla ať již vodou nebo feolitem je příliš složité a výsledek tomu neodpovídá.
Mně se osvědčily jednoduché a obecně známé postupy. Kombinace hnoje(v mém případě ovčího a králičího, nejlepší je koňský), listovky(kompostované hromady listí z podzimu), sečky ze slámy a sena po vyklizení seníku úplně postačí při přiměřené vlhkosti ke tvorbě potřebného tepla pro menší prostor. Ovšem na noc, kdy je nebezpečí nižších teplot, je třeba pařeniště zakrýt (přehodit zvenku) fólií nebo plachtou)  a pak je v zemině dostatek přirozeného zdroje tepla.
Co zatím nevím ale chci příští rok vyzkoušet je, jestli když bych směs (hnoje, listí a slámy či sena) při předjarní přípravě pařeniště navíc pokropil urychlovačem kompostu, jestli by se neuryhlil rozklad a tím i vývin tepla.
Pokud je před obdobím chladu dost slunečního svitu, tak je lepší nechat pařeniště zakryté ještě před osázením a naakumulovat teplo do půdy.

V letos (poměrně pozdě-koncem dubna) zřízeném polykarbonátovém skleníku, jsem sice hnuj zaryl do kvalitní zeminy, ale na nepoměrně větší prostor je to v prvním roce málo - zem je nevyhřátá.
Trochu pomohlo, že jsem do zatím volného rohu vysypal dva koše trávy ze sekačky a pokropil.
Včera večer jsem ovšem raději zavěsil do prostoru skleníku malý ventilátorek se spirálou a termostatem (na podzim koupený v akci za 260,- Kč pro tyto účely) který sepne v případě poklesu teploty (zpravidla jen v noci k ránu v době levného nočního proudu). Úplně to postačilo a náklady jsou zanedbatelné. (ovšem ne každý má možnost přívodu proudu ke skleníku)