Opravdu se nesnažím nijak zápasit s přírodou. Pěstování rajčat je pro mne především zábavou, takže každý experiment (pěstování v pařeništi tři čtvrtě hodiny od domova takový experiment pro mne experiment je) je zábavou i když výsledek není stoprocentní. Možná, kdyby výsledek byl stoprocentní, tak už bych do toho příští rok nešel. Na zábavu si čas vždycky najdu a náklady se blíží nule (semena zadarmo, nepřitápím, nepřisvěcuji, spotřebu vody na zalévání sazenic ani nedokážu odhadnout). Po vysazení na zahradě jen otvírání a zavírání pařeniště a cca jednou za týden zálivka.
To co dělám, není nic nového. Už v padesátých letech minulého století takto pěstoval rajčata známý šlechtite J.Homola (autor Stupických rajčat) a dokonce psal o ekonomické výhodnodti tohoto způsobu pěstování (vyšší cena ranějších rajčat). Ten byl pro mne inspirací. Měl oproti mně jednu výhodu, pařeniště (ne jedno) měl na farmě kde pracoval. Píši zde o tom jen proto, že se možná někdo pokusí o podobnou činnost a pokecáme si o tom tady na webu.
Vladimír