19.4.19 Tak, sezóna zimního pěstování je u konce. Silní jedinci, kteří přežili, jsou v balkonovníku (a někteří úplně venku), kde už mají dvě červená rajčata (Start, ovšem počatá uvnitř) a viditelně se zotavují, ostatní jsou pochováni na hřbitově. Přiznám se, že je to docela úleva, tahle část pokusu mi nadělala mnohem víc starostí než radosti. A odměnou mi bylo tak 0,3 kg rajčátek (byť už v březnu). Úspěch vypadá úplně jinak. Příčinu vidím hlavně v té infekci. Jenže jsem se dost podílel na jejím „úspěchu“, o tom není sporu. Především tím, že jsem si stanovil příliš mnoho cílů, dále jsem naprosto neúnosně přehnal počet pokusných králíků, takže se jim nedostávalo životního prostoru. Bohorovně jsem zanedbal ochranná preventivní opatření, tedy sterilizaci prostoru i zeminy. Po loňsku už jsem měl za to, že to půjde samo. Velikánský omyl. Ovšem to naprosto neznamená, že jsem to vzdal, jen jsem pochopil, že je nutné dramaticky změnit strategie i taktiky a postupy – míň je často víc. Základní linie už jsem nastínil, podrobnosti musím ještě vykoumat. Rozhodně už se nebudu snažit řízkovat odrůdu, ani sebedražší, přes celou zimu. Řízky třetí generace už odmítaly kořenit, i když možná proto, že už předešlé generace byly napadeny infekcí.

Zítra pro mne začíná další zahradní sezóna. Sazenice mám, pravděpodobně jen díky tomu, že jsem je z nedostatku prostoru doma poslal do exilu na chodbu. Takže zítra půjdou první (do deseti kusů) nahoru do kopců (570 mnm). Je to trochu drzost, ale vyberu ty, které jsou rané a které mohu postrádat. Udělám jim ohrádku z igelitu a budu prosit Matku Přírodu, aby jako loni poslala Ledové muže k ledu.

Milan HP