Orkádo jsem dva roky pěstoval jen tak, abych věděl co je to za odrůdu. Dříve, když jsem neměl žádné odrůdy ze zahraničí, tak jsem kombinoval Start s Torinem. Když byl špatný deštivý rok, tak se mně zdálo Torino lepší, mám dojem, že tolik nepraskalo. Později jsem Torino vystřídal Cristalem. Ale zajímá mne, jak jste uspěla s tím Uragánem. Já jsem se snažil poslední dva roky ho pěstovat, ale s jeho klíčením to bylo špatné, klíčil mně málem tři týdny a vyklíčilo každé páté semeno. Po výsadbě to bylo suverénně nejmenší rajče a do konce sezóny se to nijak nezměnilo. Jak to bylo u Vás?

Pokud jde o tu suchou hnilobu květního konce, tak tím hlavním problémem bylo počasí. V době, kdy byly rostliny ještě poměrně malé, tak bylo velmi teplé a suché počasí. Nasazené plody velmi rychle dozrávaly i když jejich velikost byla menší než obvykle, hlavně ty běžné odrůdy. U velkých odrůd se to často projevilo tím, že plody také nedostaly dost vápníku, který je vlastně základem stavby těla (plodu) stejně tak jakoi u lidí, byla to taková jakoby osteroporéza. Tomuto tempu nestačily kořeny (možná také slabé stonky- tok živin) a nebyly schopny dodat dostatek vápníku do narůstajících plodů. Kyž se k tomu přidá to sucho a přehnojení dusíkem, nevhodný typ vápníku v půdě a odrůda náchylná k této poruše, tak ten Wuxal sám nepomůže. Pokud jde o dodání vápníku do půdy tak dávám na podzim popel ze dřeva. Má tak asi 35 %  vápníku v dobře využitelné formě a dost draslíku a fosforu, žádný dusík. Dřív, když jsem pěstoval rajčata obdobně jako brambory, tak jsem zasadil sazenice do brázdy a půdu urovnal. Později až povyrostly, tak jsem kolem nich nasypal popel a nakopčil  (přihrnul) je jak brambory. Zalíval jsem do vzniklé brázdy.

           Vladimír