Vladimíre, je to vlastně docela logické: znalost odrůd je přímo úměrná délce praxe. Ty máš za sebou desítky let, já jen jednu sezónu, myslím od píky. A to, co máme společné, je zvědavost: prostě se nespokojíme se stále stejným výsledkem, chutí, prostě nemůžeme stát na místě, to nás nebaví. A i když naše novátorství směřuje jinými směry, je to stejná hybná síla.
A já jako začátečník se nemůžu nechat zahltit odrůdami, na to prostě nemám hlavu ani zdroje. Ale ta zvědavost na nové odrůdy tu stejně je: měním je. No a až budu mít těch dvacet let praxe, zjistím, že jsem jich vystřídal třeba stovku. Jen mám strach, že přijde Alzik a nebudu si je stejně pamatovat. Měl jsem holt začít dřív.
