Sem tam jsem se začetl do románu o rajčatech, Bez nároku na nutnost to akceptovat (a možná je to už někde psané): mám rajčata ve světlých nádobách (dvě rostliny na 40 l), zalévám horem, odtokové otvory nemám ve dně, ale asi 3 cm nad ním. Je to v podstatě dva v jednom - prostor pod otvory je podmiska. Dříve jsem na dno sypal kačírek, teď už ne, stejně ho rajčata kořeny prorostla. Ledek v koncentraci 1g/l můžete dávat opakovaně po týdnu na list, zmenší se tím násada plodů postižených fyziologickým nedostatkem vápníku. Neléčí to, ale zachrání plody, které teprve porostou z květů. Houfně schnoucí spodní listy mohou být napadené septoriózou, nebo rostlině chybí živiny pohyblivé - N, P, K, Mg. Rostliny obyčejně "vyžerou" živiny za 5-6 týdnů, pak bez hnojení žijou z podstaty sebe sama. Moc nevěřím na tzv. jíchy. Nekontrolovaný proces hnití, nutnost zpracování živin v nich obsažených bakteriemi a teprve z jejich odumřelých tělíček rostlinám přístupné živiny a proti tomu krystalicky čistá hnojiva, která jsou rostlině prakticky okamžitě přístupná. Raději myju nádobí pod horkou vodou bez jaru a myčky, vybírám si prací prostředky. Ale odpovědně pohnojím, nejlépe beze zbytků rozpustným hnojivem, nebo už připraveným roztokem, který se na místě ředí. Někoho lekají minerální hnojiva, mě zase to, že prakticky dík civilizační lenosti postarat se jinak, se do vody dostávají z těla člověka (do určitého věku 50 % populace) látky, které mění pohlaví ryb, jejich hormonální život. Tady bych byl za permakulturní přístup, ne ve hnojení. Docela by mě zajímalo, jak by dopadl souboj medializovaného zla Roundupu a tiše tolerované hormonální antikoncepce v dnes zjistitelných faktech.