13.7.18 Tři dny, které měly být podle předpovědi deštivé, poskytly jen minimum vláhy. Přesto jsem měl plachtu nataženou na konstrukci. Nejspíš úplně zbytečně, kontrolní skupina je stále nedotčená. Ale jistota je jistota. Přerostlé zálistky stále ještě řízkuji, tedy prostě zasadím do hlíny na záhonu a zaleju. Dělám to spíš ze zvědavosti, zda stihnou mít zralá rajčata, než udeří plíseň nebo mrazy.
Všechny rostliny jsem pohnojil popelem: každá dostala vrchovatou polévkovou lžíci čistého dřevěného popela z krbu. To kvůli draslíku spíš než kvůli vápníku. Na chalupě se mi totiž nevyskytují žádné z potíží běžných v květináčích na balkóně. Půda je tam jílovitá a zásaditá s dostatkem vápníku.
Keříky podhrabané krtkem jsou nerozeznatelné od ostatních, tedy kromě poslední oběti (Crimson Crush). Ta se vzpamatovala až po dlouhých cca dvou týdnech a je výrazně menší. Ale plody si udržela a teď dozrávají. Jsou popraskané, ale jinak v pořádku. A rajčátko nasadilo další květenství.
Uvědomil jsem si, že používám pouze pěstitelské metody stovky let staré – hnůj a popel. Tenkrát ale také měli úrodu, třeba ne tak velikou, ale měli. A báli se počasí. No a to já taky :-). Zatím jsem ze zahrady sklidil něco přes 3 kila rajčat, ale desítky kilo nechávám patřičně uzrát: dávám přednost těm skoro přezrálým. A počasí plísni zatím moc nefandí.

Milan HP