Mochyni peruánskou pěstujeme již několik let, jednak ve skleníku, jednak ve volné půdě jižní Moravy. Půda jílovitá i písčitá, normálně vyhnojená - roste všude, už se nám i sama rozpleveluje po zahradě, ale na takové rostlině toho moc nedozraje.

Základní podmínkou je předpěstování sazenic a především zaštipování rostliny tak, aby vytvořila něco jako trojvětví - já nevím, jak to srozumitelně popsat - prostě kytka roste a roste a vy vyštipujete stejně jako u rajčat všechny boční výhonky. A pak najednou kytka vytvoří z jednoho místa tři "větve" a na nich vzápětí začne kvést. Dál už to prostě jen hlídáte, aby nevyhnala konkurenční výhon ani z boku, ani od země. Ve skleníku opravdu musíte hlídat zvlášť pečlivě, navíc, když kytka začne překážet, tak to chce zaštípnout i konce těch "větví (tak kolem 1m je to už i k nedozrání) a pak začne hnát do bočních výhonků, takže to chce zaštipovat a zaštipovat.

Příliš dlouhé "větve" obalené plody mají tendenci se vylamovat, hlavně venku ve větru, ale i vlastní vahou ve skleníku, chce to vyvázat k opoře.

Je radost tuhle rostlinu pěstovat, žádné choroby, žádní škůdci, jedině když moc prší, tak plody v míšcích někdy hnijí.

Jo a semínka je nejlepší obstarat koupí nějakých překrásných plodů v supermarketu. Doporučuji ty velké mochyně z Kolumbie.