Při pohledu na vaše fotky vzpomínám s nostalgií na trh v Razgradu a na zahrádku naši i sousedů a přátel. Co vím, tak většinou sázeli po dvou rostlinách ke kůlu a nechali růst do těch dvou metrů i výš, někteří nechali dokonce cca v polovině rostlinu rozdvojit do dvou výhonů. Postřik buď jedním ze dvou měďňatých přípravků, který měla selskostopanska apteka k dispozici a nebo většinou žádný. A pak buď plíseň přišla nebo nepřišla. 
Ovšem pokud nepřišla, tak ta úroda i u těch méně výnosných nehybridů stála za to. To se v našich podmínkách přece jen nedá. V oblasti Razgradu se vysazovalo později i tam se objevovalo začátkem května cosi jako ledoví muži.
