Divoká rajčata (pimpinellifolium) jsem pěstovala dvě sezóny. Moje poznatky:
- není pravda, že neplesniví. Chytila bramborovou plíseň i septoriózu, ale dokázala ji celkem úspěšně přerůstat.
- jsou překvapivě pozdní, zvlášť na takhle malé plody. Slupka tvrdá, přesto v druhé půlce sezóny hodně praskají. Chuť hodnotím jako ok, rajče to je. Šlechtěná jsou pochopitelně sladší.
- dozrávání je omezeno nekontrolovatelným růstem, který ve volné půdě prakticky nejde uhlídat. V nádobě se mi povedlo pěstovat na jeden výhon, pak je zase výnos spíš symbolický.
- práci, kterou si má zahradník podle permakulturníků ušetřit pěstováním bezúdržbového divokého rajčete, jsem pak vložila několikanásobně do snahy ho sklidit. Stovky plodů o průměru 1cm na nerovnoměrně dozrávajících vijanech metr hluboko v keři, které hned po utržení prasknou a musí se zpracovat, mi daly fakt zabrat.
- ještě douška: linií různch "divokých" rajčat je u nás povícero, některé zjevně sprášené s lecčím jiným, co měl člen Gengelu zrovna na zahrádce. Vaše divoké rajče vůbec nemusí být to samé.