Díky. Ono to nebylo všechno. V roce 1978 nám přešla přes zahradu voda z pole. Vykopali jsme příkop asi pů metru hluboký a široký, pod zahradu zakopali odvod vody - trubku o průměru 60 cm. Od toho roku vždy vodu z pole pobrala (s jednou výjimkou v roce 2009). Letos v době povodní voda z pole spláchla zahradu poprvé (malý bob nic neudržel), ale to jen přetékala, moc škody nenadělala, ale včera po těch kroupách jí ta trouba zase nepobrala (strniště bez podmítky po sklizni) a přes zahradu šel doslova potok. Proto jsem odtud nakvap odešel. Ale před odchodem jsem ještě toho viděl dost:  Po dva roky ovoce na jaře v květu zmrzlo, teď to matička příroda uťala ve vegetaci. Sousedi v okolí přišli navíc o skleníky, makrolon ale drží. Jsem zvědavý na regenerační schopnosti zeleniny od okurek po brokolici, řepu, i třeba mrkev a tuřín. Letní výsadba je totálně pryč (pekinské zelí, čekanky, fenykl, salát, kedlubny, mangold...). Nakoupil jsem u pana Hustého z Provodova krásné sazenice kanadských borůvek, přivezl nové maliny a ostružiny, vše je otlučené k zemi, stejně jako úroda jablek, slivoní, rybízu, angreštu (maliny, ostružiny, víno - tam jsem nedošel). Ale nikomu se nic nestalo - to by bylo neštěstí. Dostat tou větší kroupou by bylo možná i víc než jen bolavé. Mám docela rád katastrofické filmy o počasí, ale ony mají možná nečekaně docela reálný základ. Kroupy jak tenisák v Německu, tornáda v Evropě... Abych přidal něco pozitivního: V neděli jsem sklidil první dvě rajčata - jeden oválek z Pollicina a jednu kuličku z Cherolla. Ta Cherolla byla nejbujnější rajče ze sortimentu (16 odrůd od Semo, Moravoseed a Kiepenkerl)