Na druhou stranu, kdyby všechno rostlo jako podle učebnic, či přesně podle fotek z katalogů Bakkera a jemu podobných, stačilo by píchnout ulomený klacík do hlíny a on by se za týden obalil banánama … bavilo by vás to? On ten zahradnickej masochismus, to puzení, čekání, občasná radost, naděje, různá překvapení i zklamání jsou taky důležité. Bez toho by to byla jen rutina, nuda, šeď. Člověk, aby měl opravdickou radost z vlastního díla si to musí zasloužit, vybojovat, vydobýt ze země. Pak je to teprve to pravé.
To jsem vás, Mirku asi zvednul, co? 
